Psychická krize: Co je to, jak ji poznat a co dělat

Psychická krize je psychická krize, náhlé a intenzivní zhoršení duševního stavu, které překračuje běžné schopnosti člověka zvládat stres a emoce. Also known as duševní krize, it je často přechodná, ale velmi náročná fáze, která může vést k hluboké změně nebo k potřebě odborné pomoci. Není to známka, že jste „přehnaní“ nebo „slabí“. Je to vážný signál – vaše duše říká: „Něco musí změnit.“ Může se projevit jako náhlý pocit bezmoci, nechutenství, neustálá úzkost, odstup od lidí, nebo dokonce myšlenky na sebevraždu. Většina lidí, kteří prožili psychickou krizi, se později ozývá: „Neměl jsem to takhle zvládnout sám.“ A má pravdu.

Psychická krize se často objeví, když se hromadí úzkost, pocit nejistoty a přetížení, který překračuje vaši odolnost a deprese, hluboký pocit prázdnoty, bezmoci a ztráty smyslu. Nejde jen o špatný den. Jde o to, že vaše vnitřní systémy přestávají fungovat – jako když počítač přetížíte a začne se restartovat. Většina lidí, kteří se dostanou z krize, nevyléčí nějakou „chirurgickou“ metodou. Vyléčí se tím, že se naučí poslouchat své pocity, najít bezpečného člověka, kterému mohou říct, co cítí, a začít kroky, které je opravdu vrací k sobě – ne k tomu, co od nich ostatní očekávají.

Co se děje, když to začne?

Když se psychická krize rozvíjí, lidé často nejprve zavírají oči. „To přejde.“ „Jen se musím držet.“ Ale když se vnitřní napětí zvětšuje, začínáte cítit, že se rozpadáte. Můžete se cítit jako v noci bez světla. Nechcete mluvit, nechcete se hybat, nechcete ani vstát z postele. Nebo naopak – neustále se pohybujete, nemůžete spát, vaše mysl je jako rádio, které se přepíná mezi stanicemi. To vše je normální reakce na přetížení. Nejde o „bláznovství“. Jde o to, že vaše tělo a mozek říkají: „Už to nesu.“

V kolekci článků níže najdete praktické odpovědi. Zjistíte, jak rozpoznat, že jste v krizi, než se to stane nevyléčitelným. Najdete způsoby, jak se sám podpořit – i když nemáte peníze na terapeuta. A najdete i to, jak se vůbec začít ptát na pomoc, když se cítíte ztracený. Některé články se zabývají konkrétními přístupy, jako je akceptační a commitment terapie, která pomáhá přestat bojovat se svými myšlenkami. Jiné ukazují, jak empatie terapeuta může být důležitější než jakákoli technika. A jsou tu i příběhy o tom, jak se lidé zpět vrátili – ne tím, že se „vylečili“, ale tím, že se naučili žít s tím, co je.

Tady nejde o to, abyste se „napravili“. Jde o to, abyste zase začali cítit, že jste živí. A to se dá udělat – i když se teď zdá, že to není možné.