Přežranost: Jak psychoterapie pomáhá překonat návyky příjmu potravy

When working with přežranost, psychologický mechanismus, kdy člověk přijímá potravu ne z hladu, ale jako způsob, jak zvládat emoce. Also known as emocionální jídlo, it není příznakem slabosti, ale způsobem, jak tělo a mozek reagují na nevyřešený stres, hanbu nebo osamění. Mnoho lidí si myslí, že přežranost znamená nedostatek vůle – ale to je jako říct, že kdo se vydá na léčbu úzkosti, je jen příliš nervózní. Ve skutečnosti je přežranost komplexní reakcí, která často vzniká jako ochrana před náročnými pocity, které nevíte, jak jinak zvládnout.

Spousta lidí, kteří se s přežraností potýkají, má za sebou dlouhou historii sebekritiky. sebekritika, vnitřní hlas, který vás trestá za každý kousek dortu nebo přebytečnou porci. Also known as vnitřní kritik, it nemá nic společného s motivací – spíš vás drží v kruhu, kde jídlo je záchranným kruhem a pak zase vinou. Tento cyklus se často prohlubuje, když se člověk snaží přestat jíst přežraně – ale neřeší původní bolest. Psychoterapie neříká: „Přestan s tím“. Místo toho se ptá: „Co se děje, když toto jídlo potřebuješ?“

Podobně jako u úzkosti nebo deprese, i přežranost se léčí nejlépe, když se zaměříte na příčiny, ne jen na příznaky. V terapii se pracuje s tím, jak se vztahujete k sobě, jak reagujete na stres a jaké emoce se skrývají za tou touhou po jídle. Některé metody, jako je compassion-focused terapie (CFT), přístup, který učí laskavost k sobě namísto sebekritiky. Also known as terapie soucitu, it pomáhá lidem s přežraností najít místo, kde se nemusí cítit vinní za to, že jedí. Jiní najdou pomoc v akceptační a commitment terapii (ACT), metodě, která učí přijmout myšlenky a pocity, aniž by je museli odstranit pomocí jídla. Also known as ACT terapie, it přeměňuje jídlo z nástroje útěchy na zkušenost, kterou můžete pozorovat, než ji využijete.

Nejde o to, abyste přestali jíst. Jde o to, abyste přestali jíst z toho, co vás bolí. V této sbírce najdete články, které vás provedou tím, jak se přežranost projevuje v každodenním životě, jak se s ní pracuje v terapii a jak se můžete naučit reagovat jinak, když se objeví ta nutkavá touha. Nejde o dietu – jde o to, jak se znovu naučit být sám sebou, bez trestu, bez hanby a bez potřeby jíst, abyste přežili den.