Ambivalence v terapii: Co to je a jak s ní pracovat

When you feel both drawn to change and scared of it at the same time, you’re experiencing ambivalence v terapii, stav, kdy si člověk najednou přeje změnu a zároveň se jí bojí. Also known as vnitřní konflikt, it’s not a sign you’re stuck—it’s a sign you’re human. Většina lidí si myslí, že terapie je o tom, abyste se rozhodli: "Chci to změnit" nebo "Nechám to být". Ale skutečnost je jiná. Často jste oba. Chcete přestat házet se do stresu, ale bojíte se, co bude, když přestanete. Chcete mít lepší vztah, ale bojíte se být zranitelný. To není slabost. To je normální.

Tento stav je těsně spojen s terapeutickým vztahem, bezpečným prostorem, kde můžete přiznat své dvojí city bez obavy, že vás soudí. Když terapeut neříká "Musíš se rozhodnout", ale místo toho říká "Co se děje, když si představíte, že to změníte?", začínáte vidět, proč se držíte za tím, co vás trápí. Někdy je to strach z neznámého. Někdy je to zvyk, který vás už nezabíjí, ale znáte ho. A někdy je to prostě to, že změna znamená ztrátu — i když je ta ztráta jen iluze.

Ambivalence není jen o emocích. Je to i o konfliktu pocity, kdy vaše mysl a tělo hovoří různými jazyky. Vaše mysl říká: "Měl bych jít na terapii častěji." Ale vaše tělo říká: "Nemám sílu." Vaše mysl říká: "Chci být šťastnější." Ale vaše tělo říká: "Když jsem šťastný, tak se něco zlomí." Tyto konflikty nezmizí, když je ignorujete. Zmizí, když je uznáte. A to je právě to, co dělá dobrá terapie.

Většina lidí přichází do terapie s představou, že budou "vyléčeni". Ale většina lidí se ve skutečnosti učí žít s tím, že se cítí najednou jako za i proti. A to je přesně tam, kde se začíná měnit. Když přestanete bojovat proti své ambivalenci, začnete s ní pracovat. Zkoumáte, co vás drží zpět. Zjišťujete, co vás vlastně táhne dopředu. A postupně zjistíte, že tyto dvě síly nejsou nepřátelé — jsou spoluhráči.

V této sbírce najdete články, které se věnují právě tomu, jak se s tímto stavem vypořádat. Od toho, proč se vynechávají sezení, když se člověk cítí zmatený, až po to, jak terapeutický vztah pomáhá překonat motivační bariéry. Není tu žádný zázračný návod. Je tu ale jasný pohled na to, jak se lidé ve skutečnosti pohybují — ne v přímé linii, ale v krocích vpřed a zpět. A to je v pořádku. Vlastně je to nejpravděpodobnější cesta ke skutečné změně.