Uvědomujete si, že někdo, kdo milujete, pije každý večer a říká: „Jen si uvolním“, nebo že vaši přítelkyně užívá tablety, protože „jinak bych se zbláznila“? Tyto výroky nejsou jen odůvodnění - jsou kognitivními omyly, které drží závislost na životě. A nejhorší na nich je, že osoba, která je vytváří, je opravdu věří. Neleží. Prostě myslí, že to, co říká, je pravda.
Co vlastně jsou kognitivní omyly u závislostí?
Kognitivní omyly jsou automatické, zkreslené myšlenky, které mozek vytváří, aby si udržel pocit stability. U závislých lidí se tyto myšlenky obrací proti sobě samotnému. Místo aby uznali, že užívání látek je problém, vymyslí logické důvody, proč to je „normální“, „nutné“ nebo „neškodné“.
Podle definice Ministerstva zdravotnictví z roku 2020 jsou to „systematické chyby v myšlení, které brání uznání skutečnosti a podporují opakování škodlivého chování“. Nejčastější formy? Racionalizace a popření.
Racionalizace zní takto: „Piju proto, že mám stres z práce.“ „Nepiji každý den, jen v víkend.“ „Já to zvládnu, když chci.“ Popření je ještě hlubší: „Nemám žádnou závislost.“ „To není problém, to je jen zvyk.“ „Já nejsem jako ti ostatní.“
Tyto myšlenky nejsou záměrným klamem. Jsou jako software, který běží v pozadí mozku - automaticky, bez vědomí. Lidé s dlouhodobou závislostí často nevědí, že si lžou. Věří svým myšlenkám stejně jako věříte, že je venku den.
Proč je popření tak silné?
Popření není jen odmítnutí reality. Je to obranný mechanismus, který mozku umožňuje přežít. Když člověk užívá látky po letech, jeho mozek se změnil. Výzkumy z VFN v Praze (2023) ukazují, že u těchto lidí dochází k poruše spojení mezi předním kůžním oblastí (kde se rozhoduje) a amygdalou (kde se cítí strach). Výsledek? Člověk nemůže správně ohodnotit riziko. Nevidí důsledky, protože mozek je „vypnutý“ na jejich vnímání.
Proto když někdo řekne: „Já žádný problém nemám“, neříká to z hlupáctví. Říká to, protože jeho mozek mu to říká. A když terapeut řekne: „To je závislost“, odpověď není odpor - je úplně opravdový překvapení. Pro něj to není závislost. Pro něj to je „život“.
Podle průzkumu Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 se u 62 % klientů, kteří úspěšně ukončili léčbu, poprvé uznání závislosti stalo ve třetím měsíci terapie. To znamená, že většina lidí potřebuje tři měsíce, aby si uvědomila, že to, co dělají, je nemoc - ne zvyk.
Racionalizace: Když si lžete s logikou
Racionalizace je nejčastější překážkou při rozhodování přestat. Podle Kobe terapie (2022) ji uvádí jako hlavní překážku 68 % klientů. A je to nebezpečná, protože vypadá jako rozumné myšlení.
„Piju, protože mi to pomáhá spát.“ - Ale před rokem jsi spal bez alkoholu. „Já jen víc piju, protože mám vysoký toleranci.“ - Ale tvoje játra už nepracují správně. „Já to zvládnu, když chci.“ - A když jsi naposledy přestal? Bylo to před pěti lety? A co se stalo potom?
Prof. Tomáš Rambousek z UK Praha vyvinul techniku nazvanou „trojí sloupec“. Klient zapisuje:
- Situace: „Přišel jsem domů, byl jsem unavený, tak jsem si nalil.“
- Automatická myšlenka: „Potřebuju to, abych si uvolnil.“
- Důkazy pro a proti: „Pro: Vždycky se mi po pití lépe spalo. Proti: Před rokem jsem spal lépe bez toho. Proti: Po pití jsem se cítil hůře. Proti: Před pěti měsíci jsem přestal na týden - a nezbláznil jsem se.“
Tato technika přerušuje automatický cyklus. Místo aby se myšlenka „potřebuju to“ objevila a hned zůstala, klient se na ni podívá jako na hypotézu - ne na pravdu.
Proč kognitivně behaviorální terapie (KBT) funguje?
Ve srovnání s jen farmakoterapií, která má úspěšnost 28 % po roce, KBT dosahuje 42 %. Proč? Protože neřeší jen tělo. Řeší mysl.
Farmakoterapie může snížit touhu. Ale když se touha vrátí - a vrátí se - a člověk má stále stejné myšlenky, „já to zvládnu“, „je to jen jednou“, „mám to pod kontrolou“, tak se vrátí k užívání.
KBT se zaměřuje na přerušení těchto myšlenek. Nepřináší „výsledek“ - přináší nástroj. Nástroj, jak se ptát sebe sama: „Je to pravda?“ „Co kdyby to nebylo pravda?“ „Co by se stalo, kdybych přestal dnes?“
Podle analýzy Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 je KBT součástí 92 % specializovaných léčeben v ČR. A není to náhoda. Je to proto, že funguje. Ale jen pokud se dělá správně.
Co může jít špatně?
Nejčastější chyba terapeutů? Předčasné konfrontování.
Když terapeut řekne klientovi: „Ty jsi závislý. Tvoje racionalizace je iluze.“ - klient nevěří. A nebo spíš: „To není pravda!“ A odchází. Podle školicího materiálu z Ústavu adiktologie v Brně (2021) to vede k odporu u 65 % případů.
Práce s kognitivními omyly nezačíná konfrontací. Začíná důvěrou. Terapeut musí nejprve vytvořit prostor, kde klient může mluvit bez strachu. Pak teprve pomalu, otázkami, ukazuje, že jeho myšlenky nemusí být pravdou.
Technika se jmenuje „sokratické vyšetřování“. Otázky nejsou útočné. Jsou výzvy k přemýšlení:
- „Jaké důkazy máš, že to, co říkáš, je pravda?“
- „Co by se stalo, kdyby se ukázalo, že tvoje myšlenka není pravdivá?“
- „Kdy jsi naposledy cítil, že jsi měl kontrolu? A co se stalo potom?“
Tyto otázky nejsou kritika. Jsou zrcadlo.
Co říkají ti, kteří přežili?
Na Redditu v českém subreditu r/psychologie napsal uživatel „Bывšíalka“: „Největší zlomový okamžik byl, když terapeutka ukázala, jak si lžu. Ne že jsem se rozbil. Ale že jsem věděl, že to není pravda. A přesto jsem to říkal.“
Je to běžný příběh. Lidé neztrácejí závislost, když přestanou pít. Ztrácejí ji, když přestanou lhát sobě samotným.
73 % klientů z léčebny Svoboda (2022) řeklo, že technika „hledání důkazů pro a proti“ byla pro ně nejužitečnější. Ale 41 % z Ústavu adiktologie v Brně (2023) řeklo, že počáteční fáze práce s popřením byla pro ně extrémně stresující. A 17 % z nich terapii opustilo.
To je realita. Práce s kognitivními omyly není jen „přemýšlení“. Je to psychologická rekonstrukce. Je to jako přestavět dům, když nevíš, kde jsou nosné zdi. Někdo se z toho zlomí. Někdo se z toho zklidní.
Co se děje dnes v ČR?
V březnu 2023 vydal tým prof. Rabocha z VFN novou metodu nazvanou „kognitivní dekondicionace“ - speciálně pro alkoholiky. V květnu 2023 spustila Národní lékárna aplikaci „Myšlenkový deník 2.0“. Už ji využilo 4 217 lidí po celé ČR. Každý den si zapisují: „Co jsem si řekl, když jsem chtěl užít?“ a „Co jsem zjistil, když jsem přestal?“
Do roku 2024 bude zaveden standardizovaný test „Kognitivní profil závislosti“ - který identifikuje 12 klíčových omylů u každého klienta. To znamená: léčba nebude jedna pro všechny. Bude přizpůsobená tomu, jak si každý lže.
Podle prognózy PwC z roku 2023 bude trh kognitivních přístupů v léčbě závislostí v ČR do roku 2025 dosahovat 3,5 miliardy Kč. Lidé začínají rozumět: nemoc není jen v těle. Je i v hlavě.
Když se změní myšlení, změní se i život
Práce s racionalizací a popřením není o tom, aby se člověk stal „přesnějším“ myslitelem. Je o tom, aby se stal pravdivějším člověkem.
Když se někdo naposledy podívá do zrcadla a řekne: „Já to zvládnu.“ - a pak si položí otázku: „A co kdybych to nezvládl?“ - a začne hledat důkazy, které to popírají - v tom okamžiku se něco změní.
Není to zázrak. Je to práce. Malé kroky. Malé otázky. Malé pravdy.
A když se tyto pravdy začnou hromadit, tak se člověk, který si dříve říkal: „Nemám problém.“, začne ptát: „A co kdybych měl?“
A to je začátek všeho.“
Co je kognitivní omyl u závislosti?
Kognitivní omyl je automatická, zkreslená myšlenka, která u závislých lidí brání uznání reality. Například: „Já to zvládnu, když chci“ nebo „Nemám problém, jen si uvolňuji“. Tyto myšlenky nejsou lež, ale výsledek neurobiologických změn v mozku, které způsobují, že člověk nevidí důsledky svého chování.
Proč lidé s závislostí popírají svůj problém?
Popření je obranný mechanismus mozku, který se vyvinul, aby člověk přežil. Když se mozek změní díky dlouhodobému užívání látek, přestává správně hodnotit riziko. Lidé neodmítají problém z hlupáctví - nevidí ho. Je to jako slepota na vlastní nemoc. Výzkumy z VFN v Praze ukazují, že u těchto lidí je porušeno spojení mezi předním kůžním oblastí a emočními centry mozku.
Jak se pracuje s racionalizací v terapii?
Nejúčinnější technikou je „trojí sloupec“. Klient zapisuje: 1) situaci, kdy chtěl užít, 2) automatickou myšlenku (např. „Potřebuju to, abych si uvolnil“), a 3) důkazy pro a proti této myšlence. Tím se automatická myšlenka přemění na hypotézu, kterou lze zkoumat. Výsledkem je, že člověk přestává věřit svým myšlenkám a začíná je zkoušet.
Proč kognitivně behaviorální terapie funguje lépe než jen léky?
Léky mohou snížit touhu, ale nezmění myšlení. Pokud člověk stále věří, že „já to zvládnu“ nebo „to je jen jednou“, tak se vrátí k užívání. KBT pracuje přímo s těmito myšlenkami. Podle studie z Českého časopisu pro klinickou psychologii (2021) má KBT úspěšnost 42 % po roce, zatímco farmakoterapie jen 28 %.
Je možné překonat popření bez terapie?
Je to velmi vzácné. Popření je systémový problém mozku, ne jen odmítnutí. Většina lidí potřebuje terapeutické prostředí, kde jim někdo pomůže vidět své myšlenky zvenčí. Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 se u 62 % úspěšných klientů uznání závislosti stalo až ve třetím měsíci terapie. Samostatné přemýšlení nestačí - potřebujete zrcadlo.
Co je největší chybou při práci s kognitivními omyly?
Nejčastější chybou je předčasné konfrontování. Když terapeut okamžitě řekne: „Ty jsi závislý!“, klient se obrání - ne protože je hloupý, ale protože jeho mozek věří, že to, co říká, je pravda. Správný přístup je pomalu, pomocí otázek, vytvářet důvěru. Až pak se začne zkoumat, co je pravda a co není.