HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI není jen „náladovost“ nebo „přehnaná citovost“. Je to vážná duševní porucha, která prožívá až 2 % české populace - tedy přes 210 000 lidí. Lidé s touto poruchou často cítí, že jsou „příliš citliví“, „příliš silní“ nebo „příliš nesrozumitelní“. Ale není to otázka charakteru. Je to otázka mozku, nervového systému a životních zkušeností, které se promítly do způsobu, jakým se člověk chová, myslí a cítí. A zatímco dříve byla BPD považována za „nelečitelnou“, dnes máme nástroj, který funguje: dialektická behaviorální terapie (DBT).

Co vlastně je hraniční porucha osobnosti?

Hraniční porucha osobnosti (HPO, BPD) se projevuje čtyřmi hlavními oblastmi: nestabilní emoce, nestálé vztahy, impulzivita a základní pocit prázdnoty. Někdo s BPD může během několika hodin přejít od úplného štěstí k úplnému zoufalství. Vztahy jsou často „vše nebo nic“ - buď je druhý člověk „můj nejlepší přítel“, nebo „nejhorší nepřítel“. Impulzivita se může projevovat jako přežírání, riskantní sex, škodlivé sebepoškozování nebo náhlé odchody z práce. A v pozadí vždy ten stejný pocit: „Nikdo mě nechápe. Nikdo mě nezajímá. Jsem jen prázdný.“

Nejčastější chyba? Diagnostikovat BPD jako bipolární poruchu, deprese nebo psychózu. Přes 60 % lidí s BPD má ještě další poruchy - což komplikuje léčbu. Ale když se správně diagnostikuje, výsledky mohou být překvapivě dobré.

Proč je DBT zlatým standardem?

Dialektická behaviorální terapie byla vyvinuta americkou psycholožkou Marsha M. Linehan v roce 1991. Nebyla navržena pro „všechny“ poruchy. Byla navržena pouze pro hraniční poruchu osobnosti. A to proto, že BPD má unikátní paradox: pacienti potřebují najednou akceptovat svůj stav a zároveň se změnit. Klasická kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje jen na změnu - a to u lidí s BPD často vyvolává odpor. DBT to řeší jinak: „Tvoje emoce jsou platné. Tvůj boj je reálný. A teď se naučíme, jak s nimi žít.“

V České republice je DBT uznávána jako jediná terapie s Level I důkazovou základnou - což znamená, že její účinnost byla prokázána v mnoha klinických studiích. Podle výzkumů MUDr. Pastuchy (2003) snižuje DBT sebepoškozující chování o 77 % a hospitalizace o 52 %. To není teorie. To je reálný výsledek.

Jak DBT funguje v praxi?

DBT není jen „hovor s terapeutem“. Je to kompletní systém se čtyřmi moduly, které se učí v průběhu 12-24 měsíců:

1. Mindfulness - naučit se být přítomen. Nejen myslet o minulosti nebo strašit budoucností. Ale cítit, co je teď. Dýchání. Hlas. Tělo.
2. Tolerance vystresování - jak přežít krizi bez toho, abyste si něco udělali. Jak se zastavit, když cítíte, že se musíte říznout, vyhodit všechno, nebo zavolat někomu, kdo vás už nechce slyšet.
3. Emoční regulace - poznat emoci, pochopit, proč se objevila, a zvládnout ji, aniž byste ji potlačovali nebo zničili.
4. Účinnost ve vztazích - jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak neztratit se v lásce, strachu nebo závislosti.

Terapie probíhá ve čtyřech formách:

• Individuální sezení - jednou týdně, 50 minut. Zde se řeší konkrétní krize, chování a překážky.
• Skupinové tréninky - dvakrát týdně, 2,5 hodiny. Tady se učíte dovednosti, procvičujete je a dostáváte podporu od ostatních.
• Telefonní podpora - když je krize, můžete zavolat terapeutovi. Ne pro „hovor“, ale pro „zastavení“. Pro „neudělej to“.
• Terapeutický tým - terapeuti se pravidelně konzultují, aby nevyhořeli a neztratili orientaci.

Toto není „náhodná terapie“. Je to struktura, která funguje - pokud je dodržena.

Co říkají lidé, kteří to prožili?

Podle průzkumu Asociace pro DBT (2022) z 147 lidí, kteří DBT dokončili:

• 68 % má významně lepší kontrolu nad emocemi (průměrné skóre 7,2 z 10)
• 52 % přestalo sebepoškozovat úplně
• 44 % dosáhlo plné remise - žádné příznaky, žádné hospitalizace, žádné krize

Jeden z komentářů na fóru Poruchy-mentalni.cz: „DBT mi naučila techniky, jak zvládat výbušné emoce - předtím jsem řezala, nyní 18 měsíců bez epizod.“

Ale není to jen o „úspěších“. 35-40 % lidí přeruší léčbu během prvních šesti měsíců. Proč? Protože je to těžké. Protože se změny dějí pomalu. Protože někdy terapeuti nemají dostatečné školení. A protože v ČR chybí čas, peníze a lidi.

Problémy v českém systému

Na papíře je DBT zlatý standard. Ve skutečnosti je to jinak.

1. Nedostatek terapeutů. K 1.1.2023 bylo v ČR jen 32 certifikovaných DBT terapeutů. Abychom pokryli potřebu 210 000 lidí s BPD, potřebujeme 1 500 terapeutů. Při současném tempu (25 nových ročně) to trvá 12,8 let.

2. Vysoké náklady. Individuální sezení stojí 950 Kč, skupinové 1 200 Kč. Stát hradí jen 40 %. To znamená, že pacient platí 500-700 Kč týdně. To je pro mnohé nemožné. 28 % pacientů s nízkými příjmy opustí léčbu už na začátku.

3. Špatná aplikace. V mnoha ambulancích se „DBT“ říká, když je jen jedno individuální sezení a žádná skupina. To není DBT. To je „DBT na papíře“. Podle MUDr. Kohoutka z Nemocnice na Homolce (2021) taková „předstíraná“ DBT snižuje účinnost o 40-60 %.

4. Stigma a špatná diagnostika. 65 % lidí s BPD bylo dříve špatně diagnostikováno - jako bipolární, jako schizofrenie, jako „příliš citlivý“. A to vede k tomu, že mnozí lidé čekají 5 let, než se jim skutečně pomůže.

Farmakoterapie - pomůže?

Antidepresiva, stabilizátory nálady, antipsychotika - ano, jsou předepisovány. 78 % pacientů dostává SSRI, 65 % lamotrigine, 42 % antipsychotika. Ale výsledky? Pouze 22 % z nich dosáhne významného zlepšení pouze léky. Farmakoterapie neřeší hlavní problém: jak řídit emoce, jak žít s vztahy, jak se nezničit. DBT to dělá. Léky mohou pomoci - ale jen jako doplněk.

Budoucnost: co se mění?

Naštěstí se něco mění.

Od 1.1.2024 bude hraniční porucha osobnosti zařazena do nového katalogu duševních poruch s garantovaným krytím 70 % nákladů. To je obrovský krok. Také Asociace pro DBT zavedla čtyřúrovňový systém certifikace terapeutů - od základního školení po plnou certifikaci s 200 hodinami supervize.

A je tu nový nástroj: DBT-Online - aplikace od českého startupu MindCare, která funguje jako doplněk k osobní terapii. Nabízí denní deníky, krizové techniky, cvičení na dýchání a připomínky. Pilotní studie ukázala, že s ní se sebepoškozující epizody sníží o 31 %.

Prof. Libor Ustohal z 1. LF UK předpovídá: „Do roku 2030 bude DBT součástí vzdělání každého klinického psychologa v ČR.“ Ale dnes má jen 35 % terapeutů dostatečnou kvalifikaci. To znamená, že kvalita závisí na tom, koho najmete.

Kdo by měl DBT zkoušet?

DBT není pro každého. Ale pokud:

• často cítíte, že „všechno je příliš moc“
• ztrácíte vztahy kvůli výbuchům nebo odchodům
• řežete, přežíráte, podáváte náhlé žádosti o pomoc
• necháváte se „vyčerpat“ v lásce
• čekáte na „někoho, kdo by vás konečně pochopil“

- pak je DBT nejlepší volbou, kterou máte.

Není to rychlá cesta. Je to cesta, která vyžaduje čas, odvahu a trpělivost. Ale pro mnohé je to jediná cesta, která vede ven.