V posledních letech se v České republice čím dál častěji setkáváme s otázkou, jestli má smysl zapojit partnera do terapie poruchy osobnosti. Zapojení partnera do terapie poruch osobnosti je specifický přístup, který integruje blízkého člověka pacienta do terapeutického procesu a zaměřuje se na edukaci, komunikaci a nastavení zdravých hranic. Tento článek rozebere, kdy tento přístup skutečně pomáhá, jaké jsou jeho výhody i úskalí a co je potřeba vědět, než se do něj pustíte.

Kdy zapojení partnera přináší největší užitek?

Ne všechny poruchy osobnosti reagují na partnerovo zapojení stejně. Výzkumy NUDZ z roku 2023 ukazují, že největší přínos mají pacienti s hraniční poruchou osobnosti (HPO). U 85 % těchto klientů dominuje strach ze ztráty vztahu a partnerova podpora může tento strach výrazně zmírnit. Data z Psycholog AdiCare (2022) pak uvádějí, že u pacientů, jejichž partneři se účastní edukačního programu, klesá sebedestruktivní chování o 40 % a emoční regulace se zlepšuje o 30 %.

Naopak u narcistické poruchy osobnosti (NPO) je efekt menší. Julie Gottmanová (Novinky.cz, 2023) poukazuje, že pokud není i narcista zapojen do terapie, vztah často zůstane povrchní a konflikty se opakují. Proto se odborníci shodují, že partnerovo zapojení má smysl především tehdy, když:

• partner dokáže udržet vlastní hranice;
• má základní povědomí o specifikách poruchy (např. HPO vs. NPO);
• není sám v příznacích nevyřešených traumat.

U akutních krizí - například během silné emoční exploze - se partnerovo zapojení může ukázat jako nedostatečné, protože hlavní terapeutický zásah musí provádět zkušený psychoterapeut.

Jak v praxi probíhá zapojení partnera?

Většina českých center nabízí strukturovaný edukační program, který trvá 5‑6 týdnů a probíhá jednou týdně. Programy jsou často vedeny v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech a zahrnují:

1. úvodní sezení - seznámení s pojmem porucha osobnosti a základními principy terapie;
2. techniky deeskalace - konkrétní scénáře, jak reagovat na výbuchy emocí bez eskalace;
3. stanovení hranic - nástroje jako „času omezení reakcí“ a „emoční karanténa“;
4. komunikační modely - aktivní naslouchání, „I‑messages“ a vyhýbání se obviňování;
5. závěrečné hodnocení - reflexe získaných dovedností a plán dalšího rozvoje.

Po absolvování programu se často doporučuje, aby partner pokračoval v individuální terapii (průměrná cena 1 200 Kč/hod). Pravidelná supervize pomáhá předcházet přetížení a udržet zdravý odstup od klientova problému.

Výhody a rizika zapojení partnera

Mezi hlavní výhody patří:

• redukovaný stres pro oba partnery - partner je lépe připraven rozpoznat a zvládat krizové momenty;
• zlepšená komunikace - díky nástrojům z edukačních programů se snižuje četnost nedorozumění;
• větší podpora mimo terapeutické sezení - partner může okamžitě aplikovat techniky v reálném čase.

Rizika, která je třeba sledovat, zahrnují:

• přílišná emoční závislost - partner se může stát „záchranným“ mechanismem a ztratit vlastní identitu;
• manipulativní využití naučených technik - v průzkumu Lifecoaching.cz (2022) vykázalo 27 % respondentů, že partner použil techniky proti nim samotným;
• nedostatek vlastní terapie partnera - pokud má partner nevyřešená traumata, může zapojení situaci jen zhoršit.

Proto je klíčové, aby terapeut před zapojením partnera provedl komplexní hodnocení obou stran.

Porovnání s alternativními přístupy

Tabulka ukazuje, že největší přínos partnerova zapojení je vidět u HPO, zatímco u NPO je lepší soustředit se na individuální práci s pacientem a případně na dlouhodobou párovou terapii.

Praktické tipy pro partnery

Pokud se rozhodnete zapojit do terapie, mějte na paměti následující osvědčené postupy:

• Nechte se vzdělávat - absolvujte alespoň 5‑týdenní edukační kurz NUDZ nebo podobný program.
• Stanovte si vlastní hranice - předem si ujasněte, kolik energie můžete věnovat podpoře a kdy je čas odejít na vlastní terapii.
• Používejte konkrétní nástroje - například techniku „časové omezení reakce“ (odpovíte po 5 minutách místo okamžitě).
• Udržujte pravidelný dialog - krátké denní check‑in s partnerem pomáhá předcházet kumulaci napětí.
• Vyhledejte supervizi - zkušený terapeut vám může pomoci vyhodnotit, zda se neobjevují sklony k manipulaci.

Užitečný materiál je i e‑book „Láska na hranici“, který nabízí 12 praktických strategií, včetně šablon pro krizové scénáře.

Budoucí trendy - technologie a standardizace

Od roku 2023 testuje Národní ústav duševního zdraví mobilní aplikaci Hranice, která během krizí nabízí okamžité návrhy reakcí. První pilotní data (85 účastníků) naznačují 22 % pokles intenzity krizí u HPO. V letošním roce má být spuštěn certifikační program pro terapeuty zaměřený na partnerové zapojení, který zahrnuje 120 hodin teorie a 80 hodin praxe. Prognóza Psychologie.cz (2023) předpovídá, že do roku 2025 bude 45 % terapeutů v ČR integrovat partnery do HPO terapie - dnes to je jen 28 %.

Hlavní výzvou zůstává nedostatek standardizace. V regionálních centrech mimo Prahu a Brno může kvalita programů kolísat, což ztěžuje rovnoměrný přístup k péči.

Jak se rozhodnout, jestli zapojení provést?

Rozhodovací strom může vypadat takto:

1. Identifikujte typ poruchy (HPO, NPO, jiná). Pokud je HPO, pokračujte dál.
2. Zhodnoťte, zda partner disponuje stabilními hranicemi a nevyžaduje vlastní terapii.
3. Požádejte terapeuta o předběžné hodnocení - pokud doporučí edukační kurz, zapište se.
4. Po absolvování kurzu sledujte změny v komunikaci a frekvenci krizí po dobu 8‑10 týdnů.
5. Pokud nedojde ke zlepšení, přehodnoťte zapojení a zvažte individuální terapii partnera.

Tento postup pomáhá vyhnout se zbytečným investicím do neefektivních programů a zároveň maximalizovat šanci na úspěch.