TEACCH program není jen další terapeutická metoda pro děti s autismem. Je to celkový přístup, který přestavuje celé vzdělávání - ne od dítěte, ale od jeho mozku. Místo aby se snažili dítě „napravit“, aby se chovalo jako ostatní, TEACCH změní prostředí tak, aby odpovídalo jeho způsobu vnímání světa. A to funguje. V Česku už ho používá více než 37 škol a 12 specializovaných center, kde se každý den setkávají děti, které dříve nemohly dokončit ani základní úkol - a teď ho dělají samy.

Co je TEACCH program skutečně?

TEACCH, což znamená Treatment and Education of Autistic and related Communication Handicapped Children, vznikl v roce 1972 v Severní Karolíně pod vedením doktora Erica Schoplera. V tu dobu se autismus ještě považoval za formu dětské schizofrenie. Schopler byl první, kdo řekl: „Ne, autismus je jiný způsob, jakým mozek funguje.“ A od toho vychází celý program: místo aby se dítě muselo přizpůsobit světu, svět se přizpůsobí dítěti.

Základní myšlenka je prostá: děti s autismem lépe zpracovávají vizuální informace než slova. Výzkumy ukazují, že 83 % z nich pochopí obrázek nebo symbol mnohem lépe než slovní pokyn. TEACCH to využívá. Místo aby říkal: „Jdi si sednout“, řekne: „Tady je obrázek stolku. Teď jdi tam.“ A dítě to ví, co má dělat.

Čtyři pilíře strukturovaného učení

TEACCH se neopírá o náhodné aktivity nebo motivaci. Je to přesně navržený systém, který má čtyři základní části.

1. Fyzická struktura prostředí - Každý prostor má jasně vymezené zóny: místo pro práci, místo pro odpočinek, místo pro jídlo. Zdi, regály, pohovky - všechno má své místo. Dítě ví, kde co je, a nemusí hádat.
2. Individuální plán - Každý den má svůj vizuální plán. Tři obrázky: koupelna, škola, jídlo. Dítě si to prohlédne, vyhledá obrázek, který je teď, a ví, co přijde dál. To značně snižuje úzkost. V Česku rodiče hlásí, že po zavedení vizuálního plánu se ranní křiky snížily o 63 %.
3. Pracovní systém - To je ten „magický“ prvek. Před dítětem je stůl s třemi poličkami: vlevo „co mám udělat“, uprostřed „co dělám“, vpravo „co jsem dokončil“. Na každou poličku se dá dát obrázek nebo předmět. Když dítě dokončí úkol, přesune ho do poslední poličky. A ví, že když tam bude všechno, práce je hotová. To je první krok k nezávislosti.
4. Strukturované úkoly - Úkoly nejsou otevřené. „Udělej něco“ - to ne. Ale „Přesuň tři kuličky z jedné krabičky do druhé“ - to ano. Úkoly jsou krátké, jasné, konkrétní. A výsledek je vidět hned.

Proč to funguje, kde jiné metody selhaly?

ABA se snaží změnit chování - když dítě udělá správně, dostane bonbon. TEACCH se snaží odstranit příčinu, proč to chování vůbec vzniklo. Když dítě neví, co má dělat, začne křičet. Když ví, že má přesunout tři kuličky a ví, kde je to místo, kde to má dělat - nekřičí. Výzkumy z Univerzity Severní Karolíny ukazují, že v strukturovaném prostředí je účast dětí s autismem na úkolech o 37 % vyšší než v nezřádném prostředí.

V Česku to potvrzuje i škola Zahrádka v Olomouci. Tam se TEACCH používá pro děti s autismem i intelektuálním postižením. Po čtyřech měsících práce s vizuálními systémy 85 % dětí dokončovalo úkoly, které dříve nezvládly vůbec. A to nejen v škole - rodiče hlásí, že stejné systémy fungují i doma. „Po vizuálním pracovním systému naši 6letý syn dokončil úkol samostatně poprvé,“ napsal jeden otec na webu Center Therapy of Autism. „Stres v rodině klesl o 50 %.“

Co je na TEACCH problémového?

Není to zázračná metoda. Některé kritiky jsou oprávněné. Dr. Bryna Siegel, autoritativní odbornice, říká, že TEACCH vytváří „technicky způsobilé, ale sociálně izolované“ osoby. A má pravdu. TEACCH učí dítě dělat úkoly, ne hovořit s kamarády. V porovnání s programem LEAP, který zapojuje spolužáky do výuky, TEACCH méně pomáhá s iniciativou ve společenském kontaktu.

Taky to vyžaduje hodně práce. Učitelé v Česku říkají, že 68 % z nich potřebovalo 3 až 6 měsíců tréninku, než se cítilo dostatečně zkušené. Vytváření vizuálních materiálů je časově náročné. Každý plán, každý pracovní systém, každý úkol - musí být přizpůsobený. A to nejen pro jedno dítě. Pro každého jiné.

Ještě větší problém je, že některé děti s autismem mají tak silné senzorické citlivosti, že jim i nejpečlivější struktura připadá jako příliš přísná. Na Redditu v českých skupinách se rodiče dětí s těžkými senzorickými potížemi stěžují: „Příliš mnoho pravidel. Příliš mnoho obrázků. Příliš mnoho pořádku.“

TEACCH v Česku: skutečná čísla a praxe

V Česku se TEACCH nejvíc rozvíjí v Center Therapy of Autism, který ho používá od roku 2012. Mají vlastní verzi - Open Therapy of Autism (O.T.A.), která kombinuje TEACCH s 28 jinými metodami. Více než 1 200 dětí v Česku je v daném roce vzděláváno podle TEACCH. V 37 školách se používá alespoň některý prvek - vizuální plán, pracovní systém, jasně vymezené zóny.

Stojí to peníze. V USA se na vybavení jedné třídy utratí 2 500 až 5 000 dolarů. V Česku to je 15 000 až 25 000 Kč - méně než polovina. Ale to je jen začátek. Největší náklad je čas. Výuka podle TEACCH není „na pár hodin“. Je to způsob života.

Ale výsledky se vyplatí. V oblasti vzdělávání dětí s autismem je TEACCH druhým nejpoužívanějším přístupem v Česku - 35 % podílu, za ním následuje ABA s 45 %. Ale rozdíl je v kvalitě. TEACCH nechce dítě „vylepšit“. Chce, aby bylo šťastné, klidné a nezávislé.

Co se děje dnes - nové směry

TEACCH se nemrzne. V roce 2023 začal Center Therapy of Autism testovat tabletovou verzi vizuálních plánů. Děti klikají na obrázek - a hned se objeví návod. Výsledek? 45 % času ušetřeno při přípravě materiálů. A 31 % vyšší zapojení dětí.

Ve Spojených státech vede Dr. Laura Klinger výzkum, jak TEACCH pomoci dospělým s autismem najít práci. V Česku Blue Key Centrum zaznamenalo 68 % úspěšnost při zaměstnávání dospělých s autismem - prostřednictvím TEACCH pracovních systémů. Děti, které se naučily pracovat podle plánu, teď pracují v knihovnách, v kuchyních, v dopravě.

Podle odborníků do roku 2025 bude 70 % TEACCH programů používat nějakou formu digitálních vizuálních nástrojů. To znamená, že příští generace dětí s autismem nebude muset nosit papírové plány. Budou mít je na tabletu. A budou se učit, jak funguje svět - na svých vlastních podmínkách.

Co dělat, když chceš začít?

Nemusíš být učitel nebo terapeut, aby sis TEACCH mohl zkusit doma. Začni tímto:

1. Udělej vizuální deník - Tři obrázky: ráno, po obědě, večer. Většina dětí s autismem ví, co přijde dál, když to vidí. Změní to celý den.
2. Připrav pracovní stůl - Dva košičky. V jednom je „co dělat“, ve druhém „hotovo“. Nech dítě přesouvat předměty. Neříkej mu, co má dělat. Ukáž mu to.
3. Zjednoduš úkoly - Místo „Udělej si šaty“ dej „Vlož knoflík do dírky“. Místo „Přečti si knihu“ dej „Přejeď prstem pod každým obrázkem“.
4. Neříkej „ne“ - Pokud dítě nechce dělat úkol, neříkej „musíš“. Řekni: „Zkus to.“ A dej mu čas. A pak - pokud udělá, slavnostně ho přesune do košičky „hotovo“.

Nejde o to, aby dítě bylo „normální“. Jde o to, aby se cítilo bezpečně. A když se cítí bezpečně - začne se učit. Samotné. Samostatně. A to je největší úspěch, který můžeš mít.