VZP psychoterapie: Co to je a jak pomáhá při poruchách osobnosti

Co je VZP psychoterapie, vývojová psychoterapeutická metoda zaměřená na práci s rozštěpením a černobílým myšlením, často používaná u hraniční poruchy osobnosti. Also known as vývojová psychoterapie, it je založena na principu, že lidé s těžkými emocionálními potížemi si svět rozdělují na „všechno dobré“ nebo „všechno zlé“ – a to je přesně ten bod, kde terapie začíná.

VZP psychoterapie se nezaměřuje jen na symptomy, ale na hlubší způsob, jakým mozek zpracovává vztahy. Když někdo zažil v dětství nepředvídatelnou péči, jeho mozek se naučil brát lidí jako buď „zcela bezpečné“ nebo „zcela nebezpečné“. Žádná střední cesta. Tento způsob myšlení se nazývá rozštěpení, psychologický mechanismus, při kterém se osoba odmítá vnímat složitost lidí a situací. A právě tohle je ten hlavní cíl VZP – pomoci klientovi vidět, že někdo může být zároveň chybný i hodný, že nemusíte měnit celou osobu, jen si změnit pohled na ni.

Práce s černobílým myšlením, extrémním způsobem vnímání, kdy všechno je buď perfektní, nebo zničené je klíčová. Třeba když terapeut řekne něco, co nevyhovuje, klient ho okamžitě považuje za „zlého“ – a přestane mu věřit. VZP ho pomalu učí, že to neznamená, že terapeut je zlý, ale že jeho vnitřní systém reaguje na starý boj. Terapeut neodporuje, nekoriguje, ale naznačuje: „Vidím, že tě to teď hodně bolí. Možná to působí jako útok, ale já se snažím pomoci.“ Tím vytváří nový vzor vztahu – bez kritiky, bez obvinění, jen s přítomností.

Co najdeš v článcích níže? Praktické návody, jak se v terapii pracuje s rozštěpením u hraniční poruchy osobnosti, jak se liší VZP od DBT nebo Schema terapie, a jak se tato metoda aplikuje i na děti a dospělé. Najdeš zde i příběhy, jak lidé překonávali černobílé myšlení, jak terapeuti vytvářejí bezpečný prostor, a jak rodiny mohou podpořit proces. Všechno to je napsané jednoduše, bez akademického žargonu – jen to, co funguje v praxi.