Senzorické profily: Co to je a jak ovlivňují psychoterapii

When working with senzorické profily, specifické způsoby, jak člověk vnímá a zpracovává smyslové podněty jako světlo, zvuk, dotyk, pach nebo pohyb. Also known as senzorická přecitlivělost, it je důležitým faktorem v psychoterapii, zejména u lidí s autismem, traumatem nebo úzkostnými poruchami. Ne každý člověk reaguje stejně na hlas, který se ozve v místnosti, nebo na oděv, který se dotýká kůže. Někdo se cítí klidně v šumu města, jiný se v něm cítí ohroženě. To není jen otázka nálady – to je senzorický profil. A když ho terapeut nezná, může se stát, že klient prostě nezvládne sezení, i když se snaží.

Senzorické profily se často objevují u dětí s autizmem, ale nejen tam. Mnoho dospělých s hraniční poruchou osobnosti, úzkostí nebo traumatem má výrazně citlivý senzorický systém. Například hlas terapeuty, který je trochu hlasitější než obvykle, může u někoho vyvolat paniku, i když žádná hrozba neexistuje. Nebo světlo ve výtvarné místnosti, které je pro vás normální, může dítěti způsobit bolest hlavy. V dětské terapii se proto používají speciální senzorické pomůcky – od hraček s různými texturami až po tiché prostředí bez přehnaného vizuálního šumu. A v terapii dospělých se často zjišťuje, že problém není v emocích, ale v tom, že tělo prostě nezvládá podněty kolem.

Co dělá senzorický profil důležitým pro terapii? Že ho můžete změnit. Není to genetická záležitost, která je pevně daná. Pomocí postupů, jako je senzorická integrace nebo adaptace prostředí, se může člověk naučit lépe zvládat přetížení. V psychoterapii se to používá například při práci s traumatem – když tělo trvale „předpokládá“ nebezpečí, tak se každý zvuk nebo dotyk může stát hrozbou. Zde je klíčem nejen mluvit o pocitech, ale i o tom, co se děje v těle. A to je přesně to, co najdete v článcích níže: jak pracovat s senzorickými profily u dětí, jak vybrat správné pomůcky, jak terapeut přizpůsobí prostředí, a proč některé metody selhávají, když ignorují smyslový systém. Nejde jen o to, co člověk říká. Často jde o to, co cítí, když sedí v místnosti, kde světlo svítí příliš silně, nebo když se na něj dívá někdo, kdo nemá zkušenosti s tím, co znamená být přecitlivělý na svět kolem.