OCD: Co je úzkostná porucha návyků a jak ji léčit

Co když se vám neustále vrací myšlenka, že jste nezavřeli dveře, i když jste to právě zkontrolovali třikrát? Nebo když si musíte umýt ruce dvacetkrát denně, protože se bojíte, že se nakazíte? To není jen zvyk. To je OCD, úzkostná porucha návyků, která se projevuje opakujícími se obsesivními myšlenkami a kompulzivními chováními, která pacient vnímá jako nezbytná, ale přitom je považuje za nesmyslná. Also known as obsesivně-kompulzivní porucha, it je jednou z nejčastějších psychických poruch, které lidé často skrývají z hanby.

OCD není o tom, být příliš čistý nebo perfektní. Je to o tom, jak váš mozek zafixuje na nějaké myšlence – třeba že někdo zemře, pokud nezkontrolujete plyn – a pak vás nutí dělat něco, co byste jinak nikdy neudělali, jen aby se ta myšlenka zklidila. A pak se to opakuje. A znovu. A znovu. Tohle není volba. To je nemoc, která se projevuje i v nejmenších věcech: v tom, jak se oblékáte, jak jíte, jak se přesunujete po domě. A to, co vás drží, není strach z něčeho, ale strach z toho, že se vám to může ztratit – kontrola, klid, bezpečí.

Naštěstí OCD není nevyléčitelná. Psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie (metoda, která pomáhá lidem přestat reagovat na obsesivní myšlenky a postupně se vyhnout kompulzivním návykům), KBT, je jedna z nejúčinnějších cest ven. Není to o tom, aby se myšlenky ztratily – to se nestane. Je to o tom, aby se vaše reakce na ně změnila. A to je možné. Více než 70 % lidí s OCD zaznamená významné zlepšení, když se věnují terapii pravidelně a trvale. A nejde jen o léčení – jde o to získat zpět život, který jste si kdysi představovali: když se můžete probudit bez paniky, když se můžete dotknout dveří bez rukavic, když se můžete vydat na výlet bez toho, abyste museli kontrollovat každý předmět.

V naší sbírce článků najdete konkrétní přístupy, které terapeuti používají při práci s OCD – od technik, které pomáhají přerušit cyklus myšlenek, až po to, jak se vztahy mění, když máte OCD. Někteří lidé se s tím potýkají celý život, jiní se z toho vysvobodí během několika měsíců. Ale všechny tyto příběhy mají jedno společné: nejsou sami. A nejsou zlý. Jen mají mozek, který jim hrál špatnou karty. A to se dá napravit.