In vivo expozice – co to je a jak funguje

When working with in vivo expozice, reálné vystavování pacienta situacím, které vyvolávají úzkost, je klíčovou součástí moderní psychoterapie. Also known as expozice v reálném prostředí, it pomáhá klientovi postupně snížit strach a získat kontrolu nad reakcemi. Tento přístup je úzce spjatý s kognitivně‑behaviorální terapie, která kombinuje myšlenkové restrukturalizace a chování‑orientované úkoly. Díky tomu, že se provádí v reálném světě, umožňuje přímou změnu úzkosti, a to nejen v představách, ale i během skutečných situací. Často se používá při fobii, jako jsou sociální fobie, agorafobie nebo specifické fobie z výšek a uzavřených prostorů.

Jak probíhá in vivo expozice v praxi

Nejprve terapeut s klientem vytvoří hierarchii situací – od nejméně stresujících po ty nejnáročnější. Každý krok zahrnuje jasný cíl, dobu expozice a způsob, jak bude úzkost měřena. Během expozice se klient učí dýchací a relaxační techniky, které snižují fyzické symptomy. Po každém setkání se zaznamenává úroveň nepohodlí a pokrok, takže je možné upravit plán. Důležitý je terapeutický dohled – odborník zajišťuje, že expozice zůstane bezpečná a že klient neztratí pocit kontroly.

Jednou z nejčastějších chyb je příliš rychlý přechod na obtížné úkoly. In vivo expozice vyžaduje postupné zvyšování obtížnosti, aby nedošlo k přetížení a ztrátě motivace. Proto se doporučuje používat takzvaný „systematický desensibilizační model“, kde se každý úkol opakuje, dokud se strach nezdrcí na úroveň, kterou lze tolerovat. Další užitečný nástroj je „sebe‑monitorování“, kde si klient zapisuje pocity během a po expozici – pomáhá to rozpoznat vzorce a oslavit úspěchy.

In vivo expozice se nedá oddělit od kontextu dalších terapeutických technik. Mnoho terapeutů kombinuje expozici s kognitivní restrukturalizací – po skončení expozice probere klient sám, které myšlenky se během situace objevily a jak je může reálně přehodnotit. Dále lze využít „expozici s preventivními kognitivními cvičeními“, kde se učí nová, adaptivní reakce ještě před tím, než nastane stresová situace.

Pro začátečníky může být užitečné začít s „imaginační expozicí“, kde si klient představuje situaci, než se pustí do reálného světa. Tím se vytvoří mentální připravenost a sníží se počáteční úzkost. Jakmile je úroveň komfortu dostatečná, přejde se na skutečnou expozici – to je ten okamžik, kdy se teorie setkává s praxí.

Výzkumy ukazují, že in vivo expozice má vysokou úspěšnost při léčbě úzkostných poruch a fobií. Studie z roku 2022 zaznamenaly průměrné snížení úzkostných skóre o 45 % po 12 týdnech pravidelných sezení. Tyto výsledky jsou stabilní i po 6‑měsíčním sledování, což potvrzuje dlouhodobý efekt.

Pokud uvažujete o zahájení in vivo expozice, doporučujeme najít terapeuta, který má certifikaci v KBT a konkrétní zkušenosti s expozicí. Ideální je, když terapeut poskytne strukturovaný plán, jasná pravidla a možnost úpravy tempa podle vašich potřeb. Váš první krok může být jen krátká konzultace, kde se společně rozhodnete, zda je tento přístup pro vás vhodný.

V dalším seznamu článků najdete konkrétní návody, tipy a příklady, jak provádět in vivo expozici u různých typů úzkosti a fobií, jak kombinovat techniky s dalšími terapeutickými metodami a co očekávat během první sezení. Ponořte se do detailů a najděte praktické rady, které můžete aplikovat hned teď.