Stavíš si v hlavě scénář: přijdeš do ordinace, sedneš si na židli, a pak… co? Co říct? Co budou myslet ostatní? Jestli tě někdo uvidí, jak vycházíš z té ordinace, budeš muset vysvětlovat? Budeš považován za „šíleného“? Za slabého? Za někdo, kdo „nemůže sám“? Tyto obavy nejsou jen tvé - jsou společenskou realitou v České republice. A přesto, že psychoterapie je věda, ne magie, a že je to stejně přirozená pomoc jako návštěva lékaře, stále je tu něco, co ti brání jít k terapeutovi. To něco se jmenuje stigma.
Co vlastně stigma znamená v praxi?
Stigma není jen „lidé si něco myslí“. Je to systém. Je to, když tvoje obava, že ti zaměstnavatel zavře cestu k pozici, protože ví, že chodíš k terapeutovi, není jen představa - je to něco, co se stává. Je to, když tvoje babička řekne: „Když jsem byla mladá, jsme si pomáhali sami, nešli jsme k nějakým odborníkům.“ Je to, když v malém městě nebo na venkově, kde všichni všechno ví, je těžké jít k terapeutovi, aniž bys se cítil jako „případ“.Podle průzkumu společnosti Ipsos z listopadu 2024 jen 18 % Čechů by bez zaváhání přiznalo, že navštěvuje psychoterapii. Ve srovnání s Německem, kde je to 35 %, je to velký rozdíl. A proč? Protože v Česku se psychoterapie stále příliš často spojuje s něčím „nečistým“ - s neúspěchem, s poruchou, s „neodolatelnou slabostí“. Ale to je nesmysl. Psychoterapie není o tom, že jsi „příliš citlivý“. Je to o tom, že chceš lépe pochopit sebe sama, zvládnout stres, překonat ztrátu, změnit vzorce, které tě utlačují. A to je normální. To je lidské.
Proč je to v Česku tak špatné?
Historie tu má svůj vliv. Během komunistického režimu byla psychologie často využívána jako nástroj ideologického ovlivňování. Lidé se báli, že jim někdo „čte myšlenky“ nebo že jim „vkládají myšlenky“. A tohle dědictví přetrvává. Zvláště u lidí nad 50 let. Ale to není všechno.Je tu také nedostatek informací. Podle průzkumu Focus Group z roku 2024 68 % lidí neumí rozlišit mezi klinickým psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem. A to je klíčové. Psycholog ti pomůže s emocemi a chováním. Psychoterapeut ti pomůže hluboce prozkoumat, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Psychiatr může předepsat léky, pokud je to potřeba. Ale když nevíš, co je co, začneš se bát všeho. A když se bojíš, nejdeš tam.
Je tu také problém s dostupností. V Praze je 5,3 psychoterapeuta na 10 000 obyvatel. Na Moravskoslezsku to je 1,2. To znamená, že v některých oblastech nemáš vůbec možnost jít k odborníkovi, ani kdybys chtěl. A když najdeš někoho, nevíš, jestli je kvalitní. Když jsi závislý na doporučení kamaráda, a ten ti řekne: „Jdi k němu, ale neříkej nikomu, že tam chodíš“ - to není pomoc. To je větší stigma.
Kdo bojuje proti stigmatu - a jak?
Největší hlas v boji proti stigmatu má Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) neprofitní organizace, která certifikuje psychoterapeuty podle evropských standardů a podporuje etické postupy v terapii. V roce 2025 má přes 2 200 certifikovaných terapeutů. To je 19 % více než v roce 2020. Ale to nestačí.ČAP dělá něco, co je skutečně důležité: vzdělává. V roce 2025 plánuje 12 webinářů pro veřejnost s cílem dosáhnout 5 000 účastníků. Nabízí bezplatnou infolinku 800 123 456, která v roce 2024 zaznamenala téměř 8 000 hovorů. Lidé volají, protože nevědí, kdy je čas jít k terapeutovi. A to je přesně ten bod, kde začíná stigma - když nevíš, že máš právo na pomoc.
Je tu také Etické kolegium ČAP tým, který řeší případy neslučitelného chování terapeutů a zajišťuje, aby terapie byla bezpečná a etická. V roce 2025 zpracovalo 15-20 podnětů, většinou o překročení profesních hranic. To znamená, že je tu systém, který kontroluje, aby terapeut nebyl zneužíván. A to je důležité. Lidé se nebojí terapie kvůli tomu, že „to je špatné“. Bojí se toho, že „to může být zneužité“. A ČAP to řeší.
Nezapomeň na Národní centrum pro zdravotní informace organizace, která vede kampaně jako „Mluvme o tom“ a snaží se změnit mediální reprezentaci psychického zdraví. A na Člověk v tísni nezisková organizace, která v roce 2024 spustila projekt „Psychické zdraví pro všechny“ s rozpočtem 12,5 milionu Kč. Tyto organizace nebojí se mluvit o tom, co je skutečné - o úzkosti, o deprese, o poruchách příjmu potravy, o ztrátě smyslu života.
Co říkají ti, kdo už šli k terapeutovi?
Na platformě Aklace.cz, kde lidé hodnotí své terapeuty, 23 % negativních recenzí začíná slovy: „Na začátku jsem se bál…“. Ale 67 % z nich říká: „Obavy zmizely během prvních tří sezení.“Markéta, 42 let, Brno, sdílí na Facebooku: „Bojím se, že by mě zaměstnavatel nepovažoval za spolehlivou, kdyby věděl, že chodím k psychoterapeutovi.“ Ale pak přidá: „Po třech sezeních jsem si uvědomila, že jsem se sama bála víc než kdokoli jiný.“
Je to běžné. Lidé se bojí, že budou vnímáni jinak. Ale skutečnost je jiná. Terapeut ti nepoví nikomu, kdo jsi. Nikdo tě neoznačí. Nikdo tě neoznačí jako „šíleného“. A když se někdo dozví, že chodíš k terapeutovi, co se stane? Pravděpodobně nic. Ale ty se cítíš jako kdyby se stalo něco velkého. A to je právě ono - ten vnitřní hlas, který ti říká, že jsi slabý. Ten hlas je stigmem. A ten hlas je lží.
Jak překonat obavy, když chceš začít?
Nechci ti říct, že to bude snadné. Ale můžeš to udělat krok za krokem.- Začni s vlastním přiznáním. Neříkej nikomu, že chodíš k terapeutovi. Ale řekni si to sám: „Mám právo na pomoc.“ To není slabost. To je odvaha.
- Vyhledej certifikovaného terapeuta. Použij databázi ČAP. Víš, co je to certifikace? To znamená, že terapeut prošel přísným vzděláváním, má nadzor a je připravený na etické otázky. Není to „nějaký člověk s knihou“. Je to odborník.
- Počkej na první tři sezení. Mnoho lidí ukončí terapii po prvním sezení, protože očekávají „okamžitý výsledek“. To není tak. Terapie není „přepínač“. Je to cesta. A první sezení je jen „představení“.
- Uvědom si, že ti to nikdo neřekne. Pokud jsi v práci, neřekne ti nikdo, že chodíš k terapeutovi. Pokud jsi v rodině, možná tě někdo bude soudit. Ale to je jeho problém, ne tvůj.
- Použij infolinku ČAP. Zavolej na 800 123 456. Mluvíš s někým, kdo ti pomůže najít terapeuta, vysvětlí ti, co tě čeká, a nevyhodnotí tě. To je bezplatná a anonymní pomoc.
Co se změní, když začneš?
Když jdeš k terapeutovi, nezměníš jen sebe. Měníš i své okolí. Když ty jdeš, můžeš být příkladem pro někoho jiného. Když ty řekneš: „Jdu k terapeutovi,“ můžeš otevřít dveře pro svého přítele, pro svého syna, pro svého otce. Stigma se nezničí hlasem jednoho. Zničí se hlasem tisíců.Novela zákona č. 372/2011 Sb. od 1. ledna 2025 zahrnuje psychoterapii do základního rozsahu zdravotní péče. To znamená, že v budoucnu bude mítšance na to, aby se terapie stala běžnou součástí péče o zdraví - stejně jako návštěva lékaře. Ale tohle nepřijde samo. Musíme to založit. My.
Je to hodné toho?
Je to hodné toho, když se cítíš vyčerpaný, když se ti zdá, že život ti utíká, když nevíš, proč se tak často křičíš na děti, když se nechceš vzbudit ráno, když máš pocit, že jsi „příliš“ nebo „příliš málo“. Je to hodné toho, když chceš být lepší rodič, lepší partner, lepší pracovník - ale nevíš, jak.Psychoterapie není o tom, že jsi „špatný“. Je to o tom, že jsi člověk. A člověk potřebuje pomoct, když mu to jde. A to není slabost. To je inteligence. To je odvaha. A to je to, co se děje, když jdeš k terapeutovi - neztrácíš se. Najdeš se.
Je pravda, že psychoterapie je jen pro „šílené“?
Ne. Psychoterapie je pro každého, kdo se snaží lépe pochopit své emoce, chování nebo vztahy. Není to jen pro lidi s „poruchami“. Mnoho lidí chodí k terapeutovi, protože chtějí zlepšit spánek, zvládnout stres, zlepšit komunikaci s partnerem nebo překonat ztrátu. To jsou běžné životní situace. A terapie je nástroj, jak s nimi lépe naložit.
Kdo může být psychoterapeut v ČR?
V České republice může být psychoterapeut jen ten, kdo má certifikaci od České asociace pro psychoterapii (ČAP). To znamená, že absolvoval alespoň 4 roky vzdělávání, 450 hodin terapeutické praxe, 100 hodin osobní terapie a podstoupil přísné hodnocení. Certifikace je založena na evropských normách (EAP). Neexistuje „náhodný terapeut“ - jen ti, kteří prošli přísným systémem.
Je terapie drahá? Můžu si ji dovolit?
Cena se liší, ale průměrně se jedno sezení pohybuje mezi 800 a 1 500 Kč. Některé terapeuty nabízejí snížené ceny pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem. Některé nemocnice a neziskové organizace poskytují zdarma nebo za symbolickou cenu. A od roku 2025 je v plánu, že část terapie bude hradit zdravotní pojišťovna - ale to bude postupně. Zatím je důležité: nechci, abys kvůli ceně nezačal. Existují možnosti. Zavolej infolinku ČAP - pomůžou ti najít někoho, kdo ti může pomoci i s nízkým rozpočtem.
Jak vím, že je čas jít k terapeutovi?
Není potřeba čekat na „krizi“. Pokud se cítíš vyčerpaný více než 2 týdny, pokud se ti nechce žít, pokud se často křičíš na lidi, pokud máš nespavost, která trvá měsíce, nebo pokud se cítíš „ztracený“ - to je čas. Není potřeba mít „diagnózu“. Potřebuješ jen to, že tě to trápí. A to je dostatečný důvod.
Co se stane, když mi terapeut řekne, že potřebuji léky?
To není selhání. To je přesně to, co terapie má být - cesta k lepšímu životu. Psychoterapeut nemůže předepisovat léky. Pokud si myslí, že by ti léky mohly pomoci, doporučí ti psychiatra. To je normální součást péče. Léky nejsou „zázračným řešením“. Jsou nástrojem, který ti může pomoci získat stabilitu, abys mohl pracovat na sebe. Mnoho lidí kombinuje terapii a léky - a to je nejúčinnější přístup.
Kam jít dál?
Začni tím, že zavoláš na infolinku ČAP: 800 123 456. Nebo navštiv jejich webové stránky. Zjisti, kdo je v tvojí oblasti certifikovaný terapeut. Přečti si příběhy lidí, kteří už to zkusili. A pak udělej krok - i když je malý. Víš, co je největší překážka? Nejsou to peníze. Nejsou to terapeuti. Nejsou ani lidé, co tě soudí. Největší překážka je ten vnitřní hlas, který ti říká: „Nedělej to.“Zapomeň na ten hlas. Zavolej. Jdi. Zkus to. Tvoje duše to stojí za to.