Když dítě s poruchou učení nebo ADHD přijde do školy, nejde jen o to, aby se naučilo číst nebo počítat. Jde o to, aby se cítilo bezpečně, bylo pochopeno a mělo šanci se rozvíjet. Ale co když terapeut v klinice používá jednu metodu, učitel v třídě nějakou jinou, a rodiče jsou zmatení? Výsledek? Dítě se ztrácí. A to není jen teorie. Podle výzkumu Ústavu pro informace ve vzdělávání z roku 2020 se v takových případech počet případů šikany zvyšuje, akademické výsledky klesají a učitelé se cítí bezmocní.
Proč je spolupráce mezi terapeutem a učitelem tak důležitá?
Terapie nepracuje v izolaci. Když dítě dostane plán na zlepšení pozornosti nebo regulaci emocí, ten plán musí fungovat i v třídě. Ale učitel není terapeut. Nemá čas, nezná terminologii, nemá školení. A terapeut často neví, jak vypadá běžný den ve třídě. Výsledek? Protiklady. Terapeut říká: „Dítě potřebuje 5 minut na přípravu před každou úlohou.“ Učitel si myslí: „To je nemožné, máme 30 žáků a rozvrh je pevný.“
Bez spolupráce dochází k devalvaci celé terapie. Prof. Jana Švecová z Univerzity Palackého to řekla jasně: „Bez pravidelné zpětné vazby mezi terapeutem a učitelem dochází k devalvaci terapeutických postupů v praxi u 63% žáků.“ To znamená, že téměř dvě třetiny dětí, které procházejí terapií, ji ve škole vlastně nežijí. Plán zůstává na papíře.
Co funguje - pět pilířů úspěšné spolupráce
Nejde o to, aby učitel nahradil terapeuta. Nejde o to, aby terapeut přijel do školy a řekl, co dělat. Jde o společnou práci. A ta má pět konkrétních pilířů, které fungují - a nejsou jen teorie.
- Společné stanovení cílů - Neříkejte: „Chci, aby se dítě lépe chovalo.“ Řekněte: „Chceme, aby počet výbuchů agresivity v třídě klesl z 5 na 1 za týden do konce školního roku.“ Cíle musí být měřitelné, reálné a s časovým rámce.
- Vytváření PLPP - Individuální plán podpůrných opatření (PLPP) není formální dokument. Je to návod, jak žák žije ve škole. Podle metodiky Národního ústavu pro další vzdělávání z roku 2019 musí obsahovat konkrétní kroky: jak se dítě připraví na hodinu, jak se uklidí, kdo mu pomůže, kdy má pauzu.
- Pravidelné schůzky - Ne čtvrtletní, ale týdenní. Stačí 15 minut. Stačí, když učitel a školní psycholog sednou u kávy a řeknou: „Co fungovalo tento týden? Co ne?“ Podle studie z Brně-Bohunicích to snížilo výpadky vzdělávání u žáků s emocionálními poruchami o 55% za 9 měsíců.
- Přizpůsobení technik - Herní terapie, která funguje v kanceláři, v třídě nepracuje. Ale když ji převedete na hru s třídou - třeba „Pozor, kdo se rozčílí, musí si sednout na kámen“ - funguje u 68% dětí. To je rozdíl mezi 22% a 68%. Stačí kreativita.
- Dokumentace v NISV - Od roku 2021 je všechno PLPP evidováno v Národním informačním systému vzdělávání. To není byrokracie. Je to záruka, že když se dítě přesune do jiné třídy nebo školy, nový učitel ví, co dělat.
Co se děje v praxi - skutečné příběhy
Na fóru inkluzevpraxi.cz učitelka Markéta Nováková píše: „Spolupráce s psychologem nám pomohla snížit výskyt agresivního chování v třídě o 60% za 5 měsíců. Ale první dva měsíce byly extrémně frustrující. Ona mi poslala plán s 15 body, já jsem neměla čas ani na přečtení.“
Naopak Jan Dvořák z Facebookové skupiny „Učitelé ČR“ stěžuje: „Terapeutka mi poslala 15stránkový plán pro autistického žáka, který je v rozporu se školním řádem. Jak mám dítě nechat na chvíli sedět na zemi, když to je zakázané?“
Oba příběhy ukazují stejnou věc: komunikace selhala. Ne proto, že by někdo byl zlý. Ale proto, že nikdo neřekl: „Co vlastně potřebuješ?“
Naopak úspěšný případ je základní škola v Olomouci, kde se každý týden schází učitel, školní psycholog a rodič. Ne na hodinu. Jen na 20 minut. Píší si na papír: „Co se stalo? Co se zlepšilo? Co potřebujeme změnit?“ A výsledek? Výpadky vzdělávání klesly o 40% za rok. A dítě? Už neříká: „Nechci jít do školy.“
Proč to v Česku nejde snadněji?
Český systém má silné stránky. Máme 387 pedagogicko-psychologických poraden, které pokrývají 100% základních škol. Rodiče jsou spokojení - 87% říká, že se cítí slyšet. Ale jsou i díry.
Na venkově je na jednoho školního psychologa 500 žáků. V Praze 150. To znamená, že v některých obcích psycholog přijde jen jednou za měsíc. Jak tam může být pravidelná spolupráce?
Další problém: učitelé nejsou připraveni. Pouze 35% absolvovalo alespoň 10 hodin školení o komunikaci s psychologickými poradnami. Výsledek? 78% nedorozumění. Učitel si myslí, že „emocionální imaginace“ je nějaká hra. Terapeut si myslí, že učitel je neochotný.
A technologie? Pouze 45% škol používá software pro sledování progresu. V Nizozemsku je to 89%. To znamená, že většina dětí je sledována na papíře, v rukou, v paměti. A když se něco změní, všechno se ztratí.
Co můžete udělat teď - 7 kroků pro každého učitele
Nechcete čekat na reformu školství. Chcete dělat něco teď. Tady je co:
- Začněte rozhovorem - Požádejte školního psychologa o 90 minut na začátku školního roku. Přiveďte rodiče. Nejde o dokumenty. Jde o to: „Co potřebuje dítě? Co mi můžete říct, co nevím?“
- Stanovte 3 cíle - Ne 10. Tři. Například: „Dítě bude moci začít úlohu bez výbuchu, bude se držet pravidel v třídě, bude se ptát, když nerozumí.“
- Vyberte jen dvě techniky - Ne všechno, co terapeut doporučuje, je možné. Vyberte dvě, které se dají dělat každý den. Třeba: „Každý den před začátkem hodiny dítě sedne 2 minuty a vezme si hluboký dech.“
- Udělejte týdenní 15 minut - Před nebo po škole. Stačí. Přijďte s listem: „Co se stalo? Co se zlepšilo?“
- Používejte jednoduchý protokol - Není potřeba Excel. Stačí papír s třemi sloupci: den, co se stalo, co se změnilo.
- Zapojte rodiče - Jednou za měsíc. Ne jen o problémech. O malých úspěších. „Dnes se dítě zeptalo, co má dělat. To je velký krok.“
- Hodnoťte každé čtvrtletí - Ne jen vy. Společně. Co fungovalo? Co ne? Co potřebujeme změnit? A pak to změňte.
Co se mění v roce 2025 - a co to znamená pro vás
Od 1. září 2024 je v platnosti novela školského zákona, která zavádí terapeutické hodiny jako součást vyučovacího plánu. To znamená, že škola může mít jednu hodinu týdně, kde se děti učí regulaci emocí, komunikaci nebo sociálním dovednostem - a to pod vedením terapeuta.
Od roku 2025 bude každá škola s více než 200 žáky povinna mít alespoň jednoho specializovaného pedagoga. To není jen psycholog. Je to člověk, který ví, jak přizpůsobit výuku, jak pracovat s autistickými dětmi, jak řešit konflikty.
A od roku 2022 se pilotuje systém e-PLPP - elektronický plán, který učitel, psycholog i rodič mohou sledovat v reálném čase. V 150 školách funguje s 83% úspěšností. To znamená: nebudete muset hledat papír. Budete mít všechno na tabletu.
Když se to nezdaří - co dělat?
Někdy to prostě nejde. Někdo nechce. Někdo nemá čas. Někdo neví, jak začít. Co dělat?
- Požádejte o školení „Spolupráce ve vzdělávacím procesu“ - 48 hodin, certifikované, zvyšuje efektivitu o 41%.
- Spustěte týmové hodiny - 30 minut týdně, kde se setkají učitelé, psychologové a ředitel. Bez papírů. Jen o dětech.
- Použijte adlerovský přístup - zaměřte se na čtyři potřeby dítěte: být součástí, být schopný, být důležitý, mít odvahu být nedokonalý. To je základ každé dobré spolupráce.
Nejde o to, aby všechno bylo dokonalé. Jde o to, aby dítě vědělo: „Tady mě někdo vidí. Tady mě někdo chce.“ A to se děje jen, když učitel a terapeut stojí vedle sebe - ne proti sobě.
Proč se terapeutické postupy nezdaří ve škole?
Terapeutické postupy se ve škole nezdaří, když nejsou přizpůsobeny školnímu prostředí. Učitel nemá čas, nezná terminologii a nemá školení. Pokud terapeut posílá plán, který nelze implementovat v běžné třídě, dítě ho prostě nežije. Výzkum ukazuje, že bez pravidelné komunikace dochází k devalvaci terapie u 63% žáků.
Jak často by měly být schůzky mezi učitelem a terapeutem?
Nejúčinnější jsou týdenní krátké konzultace - 15 až 20 minut. Stačí, když se učitel a školní psycholog setkají před nebo po škole a proberou: co se stalo, co se zlepšilo, co je potřeba změnit. Pravidelnost je důležitější než délka. Studie z Brně-Bohunicích ukázaly, že týdenní konzultace snížily výpadky vzdělávání o 55% za 9 měsíců.
Co je PLPP a proč je důležitý?
PLPP je individuální plán podpůrných opatření. Je to návod, jak dítě s potřebami podpory žije ve škole - jak se připraví na hodinu, kdy má pauzu, jak se uklidí, kdo mu pomůže. Od roku 2021 je všechno PLPP evidováno v Národním informačním systému vzdělávání (NISV), což zajišťuje spojitost, i když se dítě přesune do jiné třídy.
Jaký je rozdíl mezi školním psychologem a externím terapeutem?
Školní psycholog pracuje v rámci školy, zná prostředí, rozvrh, pravidla a třídy. Externí terapeut má často specializovanou zkušenost - například s autismem nebo ADHD - ale nemusí znát školní realitu. Nejlepší výsledky dosahují, když se oba doplňují: externí terapeut přináší techniky, školní psycholog je přizpůsobí škole.
Může učitel sám provádět terapeutické techniky?
Učitel nemůže a nesmí být terapeutem. Ale může být spojovacím článkem. Může používat jednoduché techniky, které terapeut přizpůsobil škole - třeba dechové cvičení, vizualizace, pravidla pro přestávky. Klíč je v přizpůsobení. Pokud se technika nevejde do školního dne, nebude fungovat.
Jak se připravit na první schůzku s terapeutem?
Připravte si tři věci: 1) Konkrétní příklady chování dítěte ve škole (ne „je neklidné“, ale „při psaní vstává každých 3 minuty“), 2) Vaše otázky („Co můžu dělat každý den?“), 3) Otevřenost. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, co pomůže dítěti. Přiveďte rodiče, pokud je to možné.
Největší překážka není nedostatek peněz, ani zákony. Je to nevědomost. A když se lidé naučí mluvit k sobě, ne proti sobě, změní se všechno. Dítě si všimne. A to je ten první krok k tomu, aby se cítilo v pořádku.