Podívejte se kolem sebe. Většina firem v Česku stále přemýšlí o duševním zdraví jako o něčem, co se dá řešit tím, že dá zaměstnanci balíček meditační aplikace nebo jeden den na rok zdarma s psychologem. To ale není odpovědnost. To je značka. Pravá odpovědnost začíná tam, kde končí zákonná povinnost.

Proč to vůbec dělat?

V roce 2023 si 50 % českých zaměstnanců řeklo: „Můj zaměstnavatel si o mé duševní zdraví vůbec nestěžuje.“ Jen 10 % ocenilo, že jim firma poskytuje opravdu kvalitní podporu. Zbytek - 40 % - dostává něco mezi tím: nějaký e-mail s tipy na odpočinek, nebo přístup k bezplatnému konzultaci, kterou nikdy nevyužijí, protože se bojí, že to někdo zjistí.

A přitom to stojí firmy 40 miliard korun ročně. Ne na placení benefitů, ale na ztracené produkci, absenci, nízké motivaci a odchodech. Když někdo vyhoří, nebo se zhroutí z úzkosti, firma neztrácí jen jednoho pracovníka. Ztrácí jeho zkušenosti, jeho vztahy s klienty, jeho vědomosti - a pak musí najít někoho jiného, kdo to bude muset znovu naučit. A to všechno za cenu, která je 10x vyšší než investice do prevence.

Co je to vlastně program duševního zdraví?

Není to žádný magický nástroj. Není to ani seznam, kde máte zaškrtnout „psycholog“ a „meditace“. Je to systém. Systém, který funguje na třech úrovních: prevence, podpora a inkluzivita.

Prevence znamená, že se nečeká, až někdo zhroutí. Znamená to, že manažeři dostanou školení, jak rozpoznat příznaky vyhoření. Znamená to, že týmy mají pravidelné „check-in“ rozhovory, kde se ptají: „Jak se máš skutečně?“ - a nejen „Jak to jde s projektem?“

Podpora znamená, že máte k dispozici skutečné nástroje: 6 bezplatných sezení s psychologem ročně, přístup k aplikacím jako Calm nebo Headspace, workshopy na zvládání stresu, které nejsou jen „nějaký přednášející s PowerPointem“, ale skutečně interaktivní a praktické. A nezapomeňte - pokud je to zdarma, ale nezveřejněno, nikdo to nevyužije. Musí to být viditelné, normální, přirozené.

Inkluzivita je to nejtěžší. Znamená to, že vedení přiznává, že i ono má těžké dny. Že se otevírá o svých obavách. Že neexistuje „silný“ a „slabý“ zaměstnanec, ale jen lidé, kteří se snaží. Když šéf řekne: „Dnes jsem se cítil vyčerpán, tak jsem si vzal odpočinek“, dělá to více než všechny policy.

Co dělají dobré firmy?

Diakonie Broumov má Den pro charitu - jeden pracovní den za rok, kdy zaměstnanci pracují pro dobročinné organizace. To není jen o dobročinnosti. Je to o tom, že lidé cítí, že jejich práce má smysl. A že firma se o ně zajímá jako o lidech, ne jen jako o zdrojích.

Některé firmy v Brně a Ostravě zavedly flexibilní pracovní dobu, kde se neptají, kdy přijdeš a kdy odcházíš - ale jestli se úkoly dělají. To je klíč pro rodiče, pro lidi s chronickými onemocněními, pro ty, kteří potřebují čas na sebe.

A některé firmy už neříkají „psychologická pomoc“, ale prostě „podpora duševního zdraví“. A přidávají to do pracovní smlouvy - jako příspěvek na zdraví, stejně jako na zubní lékaře nebo fitness.

Co se změnilo od ledna 2025?

Od začátku roku 2025 může firma v Česku daňově odpočítat až 42 500 Kč ročně na zdravotní benefity pro každého zaměstnance. To znamená: pokud zaplatíte za 6 sezení s psychologem (cca 1 500 Kč za sezení = 9 000 Kč), nebo za přístup k aplikaci (cca 2 000 Kč), nebo za workshopy (5 000 Kč), můžete to odečíst od daně.

Je to největší finanční podpora, jakou Česko kdy mělo pro podporu duševního zdraví. A zároveň je to šance. Protože pokud teď nezačnete, budete za rok mít ztrátu. Nejen finanční - ale i v konkurenci o lidi.

Proč to potřebujete, i když se bojíte?

Je tu otázka, kterou si všichni klade: „Má zaměstnavatel vůbec co mluvit o duševním zdraví?“

Ne. Nemá mluvit o tom, co se děje v hlavě zaměstnance. Ale má mluvit o tom, co se děje v jeho pracovním prostředí. O tom, zda je atmosféra napjatá. Zda lidé mohou říct „nemám to“ bez obavy. Zda je manažer schopen slyšet, nejen rozkazovat. Zda je stres způsoben systémem, ne jednotlivci.

Nejde o to, aby firma byla terapeutem. Jde o to, aby nebyla příčinou problému.

Co se děje v zahraničí?

V Německu, Švédsku nebo Nizozemsku už od roku 2018 je podpora duševního zdraví standardem. Tam neříkají „to je benefity“ - říkají „to je součást práce“. Tam měří efektivitu pomocí WHO-5 indexu - krátkého dotazníku, který každý měsíc vyplní každý zaměstnanec. A výsledky se používají k vylepšování pracovních podmínek.

V Česku se to ještě měří „na oči“. „Myslím, že je to lepší.“ „Vypadá to, že se lidé cítí líp.“ To nestačí. Potřebujete data. Potřebujete vědět, jestli vaše investice funguje. Jinak to jen trávíte peníze.

Co dělat, když máte malou firmu?

Nemusíte mít 250 zaměstnanců, abyste začali. Stačí, když máte 10. Začněte tím nejjednodušším: přesuňte jednu schůzku týdne z „projev o výsledcích“ na „jak se máte?“. Nechte lidi odpovídat upřímně - třeba anonymně prostřednictvím krátkého online dotazníku. Použijte jednoduchý nástroj jako Google Forms. Zkuste to na měsíc. A pak se podívejte na odpovědi.

Nebo začněte s jedním workshopenm na zvládání stresu. Najměte někoho z lokálního centra pro psychologickou pomoc. Nechte ho přijít a promluvit s vašimi lidmi - ne jako odborník, ale jako člověk, který ví, jak to je.

Nebo zavedte „nepracovní den“ - jeden den v měsíci, kdy nikdo nemusí odpovídat na e-maile. Pouze pro odpočinek. A neříkejte tomu „odpočinek“. Říkejte mu „čas pro sebe“.

Co se stane, když to neuděláte?

V roce 2025 už 68 % kandidátů při hledání práce považuje péči o duševní zdraví za klíčový faktor. Pokud vaše firma nemá nic, nebudete mít šanci na kvalifikované lidi. Nejen na mladé. Ale i na zkušené. Na ty, kteří už prožili vyhoření a nechtějí to znovu.

A pokud budete pokračovat v tom, že „to je soukromá záležitost“, budete mít stále větší problém s absencemi, s odchody, s nízkou produktivitou. A jednoho dne se budete ptát, proč se všichni odcházejí. A budete mít odpověď - ale už to bude příliš pozdě.

Co je na tom nejtěžší?

Nejtěžší je přestat myslet na to jako na náklad. Začít myslet na to jako na investici. A ne na investici do „zdraví“, ale do lidí. Do jejich schopnosti myslet, kreativně řešit, spolupracovat, být přítomní.

Programy duševního zdraví nejsou o tom, aby byli lidé šťastní. Jsou o tom, aby byli schopní. A když jsou schopní, firma funguje. A když firma funguje, všichni vyhrávají.