Stres vás dělá bolestivé zády? Nespavost vás vyčerpá, i když nemáte žádnou fyzickou nemoc? Nebo se cítíte jako v kleci - vaše tělo je napjaté, ale vaše mysl neví, proč? To není jen „nervové“. To je somatoterapie a psychoterapie v akci. A není to magie. Je to věda, která už desítky let dokazuje: tělo a psychika nejsou oddělené světy. Jsou propojené jako drát a světlo. Když jedno zhasne, druhé zůstane jen šumět.

Co je to vlastně somatoterapie?

Somatoterapie není masáž nebo fyzioterapie. Alespoň ne jen. Je to systematická práce s tělem, která cílí na to, co psychika neumí říct slovy. Když jste například dlouho stresovaní, vaše svaly se zatváří - krk, ramena, břicho. Dýchání se zkracuje. Tělo si pamatuje, co mysl nechce přiznat. Somatoterapie toto tělesné napětí nejen detekuje, ale pomáhá ho uvolnit. A to nejen pohybem. Pomáhá i dechem, dotekem, pohybem v prostoru, hudebním prožíváním, dokonce imaginací.

Podle výzkumů z FN Motol a MUNI je klíčové, že somatoterapie sama o sobě není léčbou. Je to nástroj. A jako každý nástroj - funguje jen, když je správně použitý. Když lékař nebo terapeut chápe, že bolest břicha není jen „z toho, že jste se zase něco snědli“, ale že je to tělesný výraz nevyřešeného strachu, pak může začít pracovat s tím, co skutečně trápí. Nejen s příznaky, ale s jejich kořenem.

Psychoterapie bez těla je jako auto bez motoru

Klasická psychoterapie se často zaměřuje na myšlenky, příběhy, minulost, vztahy. To je důležité. Ale co když pacient nemůže říct, co cítí? Co když se všechno „zadrhne“ v těle? Když se snažíte vyjádřit úzkost, ale vaše prsa se jen těsní a neumíte to slovy popsat? V tom případě hovoří tělo. A psychoterapie, která ho ignoruje, je neúplná.

Moderní směry psychoterapie - jako gestalt terapie, somatická experientní terapie nebo katatýmně-imaginativní přístup - právě toto přiznávají. Zde se neřeší jen „co jste cítili v dětství“, ale „co cítíte teď v prsou, když o tom mluvíte?“. Tělo je nejčestnější svědek. Nemůže lhát. Když se vaše ruce zatváří, když se vám zvýší tep, když se zastaví dech - to není „jen nervy“. To je vaše psychika v reakci.

Psychosomatický přístup: Když tělo mluví jazykem symptomů

Co je společného mezi chronickou bolestí záda, iritabilním tračníkem a nespavostí? Většinou to není žádná organická nemoc. Je to psychosomatický příznak. A podle dat z České lékařské komory a WHO až 30 % lidí, kteří chodí k lékaři, má příznaky, které nejdou vysvětlit jen fyzikálními příčinami. To znamená: vaše tělo vám říká něco, co vaše mysl nechce slyšet.

Stres aktivuje hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osu. Výsledek? Zvýšený kortizol. Zvýšené záněty. Slabší imunita. Zpomalené trávení. Zvýšená bolestivost. To není „pouze psychika“. To je biologická reakce na emocionální zátěž. A pokud to ignorujete, léčíte jen povrch. A pak se divíte, proč se příznaky vrací.

Prof. Jiří Raboch z Prahy říká: „Moderní lékařství již nemůže oddělovat tělo a psychiku.“ A má pravdu. Když se člověk snaží vyléčit chronickou bolest jen léky, ale neřeší, proč je vždycky napjatý, když se vrací z práce - výsledek je jasný. Léky pomáhají na chvíli. Ale problém zůstává. A tělo se učí, že jeho hlášení se nebere vážně.

Co se děje v praxi? Příběh pacienta

Tomáš, 42 let, trpí chronickými bolestmi zad. Deset let. Vyšetření: žádná vada na obratli. Žádný disk. Žádný nádor. Lékaři mu dávali protizánětlivé, fyzioterapii, kineziologické pásy. Nic nepomohlo. Až když ho lékař přesměroval na psychosomatickou praxi, začalo se dít něco jiného.

Nejprve se zaměřili na jeho dech. Byl krátký, povrchní. Pak na pohyb. Když se snažil zvednout ruce, cítil se „zranitelný“. A pak přišla otázka: „Co se stalo, když jste se naposledy cítil bezpečně?“ Tomáš se zastavil. Vzpomněl na rodiče, kteří ho v dětství často kritizovali. A řekl: „Cítil jsem, že jsem nebyl dost dobrý.“

Nebylo to „náhodné“. To byl výraz jeho trvalého emocionálního napětí. A tělo to přeložilo do bolesti zad - místa, kde se člověk „nepřipouští“ k podporě. Po šesti měsících práce s tělem a psychikou - dech, pohyb, hovor, cvičení na sebevědomí - bolest klesla o 70 %. Nebyl to „zázrak“. Bylo to přiznání.

Co psychosomatická léčba není

Je důležité vědět, kde jsou hranice. Psychosomatický přístup není „zlatá kulička“ pro všechno. Pokud máte cukrovku, rakovinu nebo infekci, léčba musí začít s biomedicínou. Prof. Vladimír Janoušek z Plzně varuje: „Nejprve musí být vyloučeny organické příčiny. Jinak riskujete zpožděnou diagnózu.“

Psychosomatická léčba není pro ty, kdo chtějí „přeskočit“ lékařskou diagnostiku. Je pro ty, kdo už vědí, že jejich tělo je v pořádku - ale stále bolelo. Pro ty, kdo chtějí pochopit, proč se to stalo. A pro ty, kdo chtějí, aby to přestalo.

Na druhou stranu, pacienti s čistě organickými nemocemi - jako například diabetici - často říkají: „Psychoterapie nepomohla snížit hladinu glukózy.“ A mají pravdu. To není její úloha. Ale pokud se diabetikovi zhoršuje spánek kvůli úzkosti z náhlého poklesu cukru, nebo se cítí vina za „neudržování“ - tam psychosomatický přístup pomáhá. Ne s cukrem. S psychikou.

Co se děje v Česku? Trh, ceny, přístup

V Česku je psychosomatická medicína stále malou oblastí. Podle dat České lékařské komory z roku 2023 má specializaci „Psychosomatická medicína“ pouze 58 lékařů. Z toho 32 pracuje v Praze. V Olomouci? Jeden. V Brně? Dva. Většina pacientů musí cestovat. A to za cenu 1 200 Kč za hodinu - o 20 % více než standardní psychoterapie.

Trh roste. O 7,3 % ročně. Největší poptávka je po léčbě chronických bolestí (42 %), poruchách spánku (28 %) a funkčních poruchách trávicího traktu (20 %). A co je zajímavé: 78 % pacientů s těmito příznaky by raději používalo psychosomatický přístup. Ale jen 15 % praktických lékařů ho vůbec používá.

Proč? Vzdělání. Když se lékař vystuduje, tak se učí o lékách, operacích, laboratorních testech. O těle a psychice jako jednom systému? Většinou ne. Aby se stal psychosomatickým odborníkem, musí absolvovat 400 hodin teorie a 200 hodin supervize. To není běžná praxe. Je to zvláštní cesta.

Co můžete dělat teď?

Nemusíte čekat na specializovanou praxi. Můžete začít dnes.

• Pozorujte své tělo. Když se cítíte napjatí, kde to cítíte? V krku? V břiše? V hrudi? Zapište si to. Neříkejte „je to jen stres“. Řekněte: „Můj krk je jako kámen.“
• Dýchání je vaše nejlepší nástroj. Když se zatváříte, dýcháte rychle a povrchně. Zkuste pomalu, hluboce dýchat do břicha. 5 vdechů, 5 výdechů. Opakujte. To je první krok k uvolnění.
• Hledejte spojení. Když vás napadne bolest, zeptejte se: „Co se mi stalo před tím?“ „Co jsem si říkal?“ „Co jsem cítil?“
• Nechte se vést. Pokud máte chronický příznak, který nechce zmizet - neváhejte požádat o odkaz na psychosomatickou praxi. Nejde o „nemocnou mysl“. Jde o to, že vaše tělo potřebuje, aby ho někdo slyšel.

Co se děje v budoucnu?

Technologie pomáhá. FN Motol spustila projekt „Digitální psychosomatika“. Pacienti nosí senzory, které sledují dech, tep, krevní tlak a napětí svalů v reálném čase. A když se něco změní - třeba při hovoru o rodině - lékař vidí, jak tělo reaguje. To je přesnější než slova.

V roce 2025 bude v Česku o 25 % více zařízení, která nabízejí integrovanou péči. A o 30 více vyškolených odborníků. Ale hlavní překážka zůstává: vzdělávání praktických lékařů. Bez nich nebude psychosomatická medicína běžná. Bude jen pro některé.

Největší příběh není v technologiích. Je v tom, že se lidé učí poslouchat své tělo. A že se lékaři učí neříkat „to je jen psychika“, ale „co tělo potřebuje říct?“

Je to cesta zpět k sobě. A to je nejlepší lék, který máme.