Stává se vám, že i když máte všechno, co byste měli mít - dobrý vztah, stabilní práci, přátele - přesto se cítíte prázdně, nevhodně, nebo jako byste se někde nevešli? Nejste jediný. Mnoho lidí žije s nepsanými pravidly, která jim byla vložena v dětství, a ani si neuvědomují, že tyto pravidla ještě dnes řídí jejich život.

Co je schémová terapie?

Schémová terapie není jen další forma psychoterapie. Je to hluboká, systematická cesta, která se snaží najít a přepsat ty nejstarší, nejtrvalejší vzorce, které tvoří, jak se člověk cítí, chová a vztahuje k ostatním. Tyto vzorce se jmenují schémata.

Schéma je jako starý software, který jste nainstalovali ještě v dětství - a který se dnes automaticky spouští, když se něco stane. Například: když jste jako dítě často slyšeli, že jste „příliš citliví“ nebo „nepříliš dobrý“, může se u vás vytvořit schéma „nedostatku“ - něco, co vás přesvědčuje, že jste vždycky méně hodní, méně zasloužení, nebo že se vždycky něco pokazí. Ať už máte příležitost, vztah, nebo úspěch - vaše vnitřní hlas říká: „Tohle se nevydrží.“

Tato terapie neřeší jen aktuální problémy, jako úzkost nebo deprese. Řeší jejich kořeny. Je to jako archeologická expedice do vlastního dětství - ale ne jen pro paměť. Jde o to, najít, jak se tyto vzorce zakotvily, a pak je přepsat.

Jak vznikají schémata?

Schéma nevzniká z jednoho špatného dne. Vzniká z opakovaných zkušeností, které se staly během dětství a dospívání. Když vaše rodiče byli příliš kritičtí, když jste často cítili, že jste „nepříliš dobrý“, když jste museli vždycky „být silný“ nebo „neukazovat slabosti“, tyto zkušenosti se vám uložily jako pravidla života.

Nejčastější schémata v českém prostředí zahrnují:

• Nedostatek - „Nemám toho dost, nikdy nebudu dostatečně dobrý.“
• Zanedbání - „Nikdo se o mě nestará, nejsem důležitý.“
• Strach z nezávislosti - „Když se vzdálím, všechno se zhroutí.“
• Perfekcionismus - „Musím být dokonalý, jinak jsem nic.“
• Společenský výkon - „Musím být přijatý, jinak mě nikdo nezvládne.“

Tato schémata nejsou jen myšlenky. Jsou to pocity, tělesné reakce, automatické chování. Když někdo řekne: „To ti nevyhovuje?“, někdo s schématem „nedostatku“ okamžitě ztuhne, přestane mluvit, začne se vnitřně obviňovat. A ani si neuvědomí, proč.

Co se děje během terapie?

Schémová terapie není o tom, „přemýšlet si o tom, co jste zažili“. Je o tom, zaznamenat, jak se tyto vzorce projevují dnes.

Terapeut vás nejprve pomůže identifikovat, která schémata vás ovládají. To dělá pomocí rozhovorů, písemných cvičení, ale i přesnějších technik - jako je role play nebo „dvě židle“. Například: sednete si do jedné židle jako sebe dnes, do druhé jako sebe z dětství. A pak mezi nimi promluvíte. To, co se v tomto prostoru stane, je často překvapující - a zároveň hluboce pravdivé.

Poté se začne pracovat na „přepsání“. Nejde o to, „přestat cítit“ - jde o to, naučit se reagovat jinak. Když se objeví staré pocity „jsem neschopný“, terapeut vás naučí: „To je jen starý program. Neříká to pravdu. Co bych dnes mohl udělat jinak?“

Terapie je dlouhá - obvykle 6-18 měsíců, někdy déle. Ale není to „věčná terapie“. Je to cesta, která má jasný cíl: přestat být vězněm svého vlastního dětství.

Proč je to jiné než kognitivně-behaviorální terapie?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na aktuální myšlenky a chování. Pokud máte úzkost před prezentací, KBT vám pomůže připravit si techniky, jak se uklidnit. Schémová terapie se ptá: „Proč se vůbec cítíte, že budete zklamání? Proč je pro vás prezentace jako zkouška, že jste „dostatečně dobrý“?“

Schémová terapie přijímá, že některé problémy nejsou jen „mysli“. Jsou to hluboké zranění, která se neodstraní jen přes „pozitivní myšlenky“. Potřebujete nejen změnit, co myslíte - ale jak se cítíte v těle, jak reagujete na emocionální výzvy, jak se vztahujete k druhým.

Je to kombinace: kognitivních nástrojů, emocionálního zpracování a vztahového zkušenosti. Terapeut nejen poslouchá - je přítomen. Někdy se stane, že terapeut řekne: „Já to nevidím tak, jak ty. Já tě vidím jako někoho, kdo zaslouží respekt.“ Tohle není „pozitivní věta“. To je nová zkušenost. A právě nové zkušenosti mění schémata.

Kdo by měl zkusit schémovou terapii?

Není to terapie pro každého. Ale pokud máte některé z těchto příznaků, může to být to, co potřebujete:

• Často se cítíte „ztracení“ nebo „nepřirození“ - i když máte všechno.
• Máte opakující se vztahy, které končí stejně: zklamání, opuštění, kontrola.
• Neustále se snažíte „být dokonalý“ nebo „neukazovat slabosti“.
• Nejste si jisti, kdo jste - když se nezaměříte na práci, vztah nebo úspěch.
• Už jste zkusili jiné terapie, ale nic se nezměnilo trvale.

Nejde o to, mít „vážný problém“. Jde o to, cítit, že něco vás omezuje - a nevíte, proč.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

V českém prostředí je o schémové terapii málo veřejných zkušeností - ale ti, kteří to zkusili, říkají něco podobného:

• „Po půl roce jsem si všiml, že už nechci být vždycky „silný“. Můžu říct, že mám strach - a nezničí to vztah.“
• „Zjistil jsem, že když se někdo zlobí, neznamená to, že jsem špatný. To je jen jeho reakce.“
• „Nikdy jsem nevěděl, že mám právo mít potřeby. Teď to vím.“

Ti, kteří se nechali vést terapeutem, který znají metodu, často popisují, jak se jejich tělo změnilo - přestali se napínat, přestali se cítit „na okraji“ nebo „vždycky v pohotovosti“.

Je to v Česku dostupné?

Ano. Většina terapeutů, kteří se věnují dlouhodobé psychoterapii, má vzdělání v schémové terapii. V Olomouci, Praze, Brně a dalších městech najdete terapeuty, kteří tuto metodu používají.

Je důležité hledat terapeuty, kteří mají potvrzené vzdělání - například certifikaci od České společnosti pro schémovou terapii. Existuje i česká příručka pro terapeuty, která se používá jako základní učebnice - „Schematerapie - Příručka pro terapeuta“. Cena je kolem 206 Kč, což je jen ukázka, že metoda je zde uznávaná a rozvíjená.

Terapie není levná - jedna seance stojí mezi 800 a 1 500 Kč. Ale to není investice do „nějakého léku“. Je to investice do toho, abyste přestali žít v cizím programu.

Co se stane, když to necháte být?

Když necháte schémata běžet samy, život se stává kruhem. Vztahy se opakují. Práce se nezlepšuje. Cítíte se unavení, ale nevíte, proč. A časem se začnete vzdávat - ne protože jste „slabí“, ale protože jste se naučili, že „to nemá smysl“.

Největší náklad není peníze. Je to čas - čas, který trávíte v kruhu, který vás nevede nikam. A ten čas se nevrátí.

Co můžete udělat dnes?

Nemusíte hned zapsat na terapii. Ale můžete začít s tímto:

1. Připomeňte si poslední situaci, kdy jste se cítili „špatně“ - bez důvodu.
2. Zeptejte se: „Kdy jsem to cítil poprvé?“
3. Přemýšlejte: „Co mi to říká o tom, kdo jsem?“
4. Zapište si: „Tady je moje stará deska. Jak se projevuje dnes?“

Toto není terapie. Ale je to první krok k tomu, abyste přestali být vězněm svého vlastního minulého sebe.

Schémová terapie neříká: „Změň se.“ Říká: „Zjisti, kdo jsi, když už nejsi vězněm toho, co ti někdy řekli.“