PTSD není jen vzpomínka. To, co se stalo, se neztratí v minulosti - PTSD se usadí v těle, v mozku, v každém dechu, který se náhle zastaví, když slyšíte zvuk pípajícího radaru nebo pach benzínu. Může to být dopravní nehoda, násilí, únos, válečné zkušenosti. Ale i když se svět kolem vám zdá být v pořádku, váš mozek si stále pamatuje, že jste byli v nebezpečí. A nezapomíná.

Co je PTSD skutečně?

Posttraumatická stresová porucha není slabost. Není to to, co byste měli "překonat". Je to biologická reakce na událost, která překročila vaši schopnost zpracovat ji. DSM-5-TR, mezinárodní příručka pro diagnostiku duševních poruch, ji definuje jasně: po traumatu se objevují příznaky, které trvají déle než měsíc. A nejsou jen v hlavě.

Studie na Univerzitě Karlově ukázaly, že u lidí s PTSD se objem hippokampu - oblasti mozku odpovědné za paměť a regulaci emocí - sníží o 8 až 10 %. Zároveň amygdala, vaše vnitřní alarmové zařízení, je přehnaně aktivní - o 300 % více než u zdravých lidí. To znamená, že i když je dnes všechno v pořádku, váš mozek reaguje jako byste byli znovu v tom okamžiku. Vzpomínka není jen vzpomínka. Je to tělesná realita.

Jak se PTSD projevuje?

Nejčastější příznaky se dají rozdělit do čtyř skupin.

• Invazivní prožívání: Flashbacky, kdy se celá událost znovu hráje před očima - bez varování, bez kontroly. Noční můry, které vás probudí v potu, s křikem, který už nevíte, kam patří.
• Vyhýbání se: Vyhnete se místům, lidem, zvukům, pachům, které připomínají traumatu. Může to být i záchranná služba, auto, konkrétní ulice, nebo jen způsob, jakým někdo mluví.
• Negativní změny v myšlení a náladě: Už nechcete nic. Nezajímá vás, co dělají přátelé. Nechcete se bavit, nechcete se smát. Anhedonie - schopnost cítit radost - se ztrácí. Často se cítíte vinní, zneužití, nebo jen prázdní.
• Hyperaktivace: Spánek je nemožný. Každý zvuk vás překvapí. Jste vždy na pohotovosti. Někdy se vám třesou ruce, někdy se cítíte jako byste byli na hranici srdečního záchvatu - a přitom nic nebezpečného nejde.

Ne každý, kdo zažije traumatu, vyvine PTSD. Podle českých dat jen 20-40 % lidí. Ale u obětí mučení nebo únosu je to téměř vždy. A to je důležité pochopit: PTSD není o tom, jak silný jste. Je to o tom, jak vážné bylo to, co jste zažili.

Proč se PTSD nezachytí hned?

V Česku trvá průměrně 26 měsíců, než někdo dostane diagnózu. Proč?

Protože lidé si myslí, že to přejde. Protože se stydí. 68 % lidí, kteří se ptali na fórech, řeklo, že se stydí hledat pomoc. Nebo si myslí, že "to je normální, když se po nehodě někdo trápí". Ale PTSD není normální reakce. Je to porucha. A jak dříve ji začnete léčit, tím větší je šance, že se nezakotví.

Prof. Jiří Raboch říká: po třech měsících se riziko chronifikace zvýší z 15 % na 60 %. To znamená, že pokud nezačnete léčit do 90 dnů, vaše tělo si začne pamatovat, že je v nebezpečí navždy.

Léčba: Léky nebo terapie?

V Česku je standardem kombinace psychoterapie a léků. Ale tady je problém: léky řeší příznaky, ne příčinu.

SSRI antidepresiva, jako je sertralin, jsou první volbou. Ale podle studie z Psychiatrie pro praxi (2017) pomáhají jen 40-60 % lidí. A 41 % pacientů přestane užívání léků do tří měsíců kvůli únavě, ztrátě libida nebo nevolnosti. A když je přestanete užívat, 89 % z vás za šest měsíců relapsuje.

Na druhé straně je EMDR terapie - Eye Movement Desensitization and Reprocessing. Tato metoda, která využívá pohyby očí k přepracování traumatu, má úspěšnost 77 %. Lidé, kteří ji prošli, říkají: "Po 12 sezeních už nevidím scény nehody před očima." Na Terapeuti.cz má EMDR 4,7/5 hvězdiček z 850 hodnocení.

Nejnovější přístup je ketaminová terapie. V Praze, Brně a Ostravě ji provádí centrum Psyon. Během šesti týdnů 24 z 30 pacientů mělo 50 % snížení symptomů. Ale není to hrazeno pojišťovnou. Jedno sezení stojí 15 000 Kč. A je to jen tři místa v celé zemi.

Nejúčinnější přístup je ale ten, který se zabývá tělem. Somatic experiencing, somatic psychotherapy, nebo techniky, které učí tělo, že je bezpečné. 92 % úspěšných terapeutů v Česku je používá. Protože PTSD není jen v hlavě. Je v svalích, ve žaludku, ve srdci.

Co dělat, pokud jste sami nebo máte blízkého?

První krok je přiznat: to, co se stalo, mělo vliv. A že je v pořádku chtít pomoct.

Nejlepší nástroj, který můžete použít, je deníkování triggerů. Zapište si: kdy, kde, co vás vyvolalo. Co jste viděli, slyšeli, cítili. Studie na Karlově univerzitě ukázaly, že to snižuje frekvenci panic útoků o 44 % za tři měsíce.

Podpora rodiny je klíčová. 65 % lidí s PTSD má horší příznaky, když jsou izolovaní. Neříkejte: "Překonáš to." Řekněte: "Jsem tady. Chci slyšet. Nemusíte být silný. Jen buďte."

Největší chyba je odkládat. Nečekat, až to přejde. Nečekat, až se "zvyknete". PTSD nezůstává v minulosti. Ona vás sleduje. Až do chvíle, kdy se rozhodnete, že ji přestanete ignorovat.

Co se mění v Česku?

Od ledna 2024 je farmakoterapie pro PTSD plně hrazena po prvním roce léčby. To je krok dopředu. Ale problém je jiný: máme jen 12 certifikovaných klinik pro PTSD. A jen 1,2 klinického psychologa na 10 000 obyvatel. V EU je průměr 3,8. To znamená, že 38 % lidí cestuje do Německa, aby dostali léčbu.

Na druhé straně roste technologie. Aplikace PTSDcoach CZ, která vás upozorňuje na stres a nabízí dechové cvičení, má 15 000 uživatelů. Uživatelé hlásí 33 % snížení úzkosti za čtyři týdny. A od roku 2025 bude v Brně testována genetická analýza CYP2D6 - která řekne, který antidepresivum bude pro vás fungovat.

Největší výzva je ale jiná: potřebujeme více terapeutů. Více peněz. Více povědomí. A především - potřebujeme přestat považovat PTSD za slabost. Je to zranění. A zranění se léčí.

Je PTSD nevyléčitelná?

Nikdy ne. Ale ne vždy se léčí stejně. Někdo potřebuje jen pár sezení EMDR. Někdo potřebuje měsíce práce s tělem. Někdo potřebuje léky, aby mohl vůbec začít. Ale každý, kdo se rozhodne, že se nechá pomoci, má šanci.

Prof. Bessel van der Kolk říká: "Tělo si pamatuje to, co mozek se snaží zapomenout." A právě proto musí léčba začít tělem. Ne jen slovy. Ne jen léky. Ale tím, jak se naučíte znovu cítit bez strachu.

PTSD nekončí vzpomínkou. Ale může skončit - když se rozhodnete, že už to nechcete nosit sami.