Nejde o to, jaký terapeutický přístup používá váš terapeut. Nejde ani o to, jestli má titul PhD nebo zkušenosti z desítek let. Většina lidí, kteří terapii ukončí bez výsledku, to nezvládne kvůli špatné metodě. Zvládne to kvůli špatnému vztahu.
Co je vlastně terapeutický vztah?
Je to nic moc speciálního - a přitom to je všechno. Je to ta chvíle, kdy se cítíte bezpečně, když řeknete něco, co jste nikdy nikomu neřekli. Je to, když terapeut neříká „to je normální“ nebo „to se stává“ - ale přijme to, co říkáte, jako vaši pravdu. Je to, když se vám nezdá, že vás zkouší nebo posuzuje. Je to, když se cítíte, že vás slyší, nejen slyší vaše slova, ale i ten prázdný prostor mezi nimi.
Podle výzkumů, které analyzovaly tisíce terapií, je terapeutický vztah odpovědný za 30 až 40 % úspěchu celé léčby. To je víc než všechny techniky, cvičení, domácí úkoly a teorie dohromady. Když jste v terapii, nejde jen o to, co vám terapeut říká. Jde o to, jak vás cítí.
Proč je to tak důležité?
Představte si, že jste přišli k lékaři se zlomenou rukou. Lékař vám řekne: „To je jen výčep, bude to dobře.“ A pak vám neudělá rentgen, nezaváže to, neřekne, kdy přijít zpátky. Jen vám dá nějaký lék a řekne: „Všechno bude.“ Co byste cítili? Nejspíš zklamání. Možná i zlobu.
Ve vztahu s terapeutem je to stejné. Když se cítíte, že vás nevidí, nechápáte, že vás nebere vážně, nebo že vás jen „obslužuje“ - pak se zavřete. A když se zavřete, terapie přestane fungovat. Ne proto, že metoda je špatná. Protože vy jste se zavřeli.
Naopak - když se cítíte bezpečně, můžete říct všechno. I to, co se vám zdá špatné, hanebné, zvláštní. I to, co jste si nikdy neodvážili říct nikomu. A právě v tomto bezpečném prostoru se začínají měnit věci, které jste si v životě několik let přinášeli jako svou pravdu. A to je ta pravá změna.
Tři úrovně vztahu, které každý terapeut prožívá
Terapeutický vztah není jen „dobrý náladový pocit“. Je to složitá struktura, která se dělí na tři úrovně.
První je racionálně organizační. To je všechno, co je vidět na první pohled: kdy máte schůzku, kolik platíte, jak dlouho trvá terapie, jaké máte cíle. To je důležité - ale to není vztah. To je jen dohoda.
Druhá úroveň je reálný kontakt. Tady se začíná dít něco skutečného. Terapeut vás vidí jako člověka, ne jako případ. Vy ho vidíte jako člověka, ne jako „expertního řešitele“. Tady se objevuje smích, ticho, pláč, otázky, které nejsou v žádné učebnici. Tady se začíná vytvářet důvěra. A tady se děje většina změny.
Třetí úroveň je přenos a protipřenos. To je ten nejkomplikovanější. Klient přenáší na terapeuta své staré vztahy - třeba že ho považuje za rodiče, kritika, nebo někoho, kdo ho zradil. Terapeut naopak reaguje na klienta podle svých vlastních zkušeností. Dobrý terapeut to rozpozná. Neříká: „To je jen přenos.“ Ale říká: „Co se právě děje mezi námi?“ A pak to spolu prozkoumají. To je práce. Ne jen „vyřešení problému“.
Co dělá dobrého terapeuta?
Není to ten, co zná všechny teorie. Je to ten, kdo umí být přítomen. Kdo se nezaměřuje na to, jak se mu zdá, že byste měli být. Ale na to, jak jste.
Nejde o to, jestli používá kognitivně-behaviorální metody, psychodynamiku nebo humanistický přístup. Všechny tyto metody fungují jen tehdy, když je vztah silný. Výzkumy ukazují, že terapeuti z různých škol se v praxi chovají podobně - když mají dobrý vztah s klientem. Když ho nemají, ani nejlepší technika nepomůže.
Dobrý terapeut neříká: „To je špatně.“ Říká: „Co to pro vás znamená?“
Dobrý terapeut neříká: „Musíte to překonat.“ Říká: „Co potřebujete, abyste to mohli překonat?“
Dobrý terapeut neříká: „To jsem už slyšel.“ Říká: „Příběh, který mi říkáte, je unikátní. A já ho slyším.“
Co když se vztah nevydaří?
Není to vina klienta. Není to vina terapeuta. Je to jen to, že se to nespojilo.
Podle dat České lékařské komory z roku 2022 je jednou z hlavních příčin předčasného ukončení terapie právě špatný vztah - až 35 % případů. To znamená, že tři z každých deseti lidí, kteří terapii neukončí, to dělají proto, že se necítili vidění, slyšení, přijatí.
Nikdy nezůstávejte v terapii jen proto, že jste „už zaplatili“ nebo „už jste začali“. Pokud se cítíte, že vás terapeut nechápe, že vás omezuje, že vás posuzuje, nebo že se vám v něm nechce otevírat - změňte ho. To není selhání. To je zodpovědnost o sobě.
První sezení je klíčové. Nejde o to, jestli vám terapeut řekl něco „chytrého“. Jde o to, jestli jste se po něm cítili lehčí. Nebo těžší. Jestli jste měli pocit, že jste někdo, nebo že jste jen případ.
Co si pamatovat při výběru terapeuta?
- Neptáte se, jaký má titul. Ptáte se: „Cítím se s ním bezpečně?“
- Neptáte se, jaké má certifikáty. Ptáte se: „Cítím se, že mě bere vážně?“
- Neptáte se, jak dlouho pracuje. Ptáte se: „Cítím se, že mě slyší?“
- Neptáte se, jakou metodu používá. Ptáte se: „Cítím se, že mě neohodnocuje?“
Výzkum společnosti MindTuber z února 2023 ukazuje, že 78 % lidí volí terapeuta podle jediné věci: pocitu důvěry. To je všechno. Není to o ceně. Není to o místě. Není to o tom, jestli má Facebook nebo web. Je to o tom, jestli se s ním můžete otevřít.
Terapie není o tom, jak se změníte. Je o tom, jak se cítíte.
Nejde o to, jestli se vám podařilo přestat kritizovat sebe. Nejde o to, jestli jste přestali mít úzkosti. Nejde o to, jestli jste se naučili „správné“ myšlenky.
Nejde o to, jak jste změnění. Jde o to, jak se cítíte.
Když se cítíte přijatí - i když jste špatní, zklamaní, zlostní, zmatení - změna přijde sama. Bez nátlaku. Bez kritiky. Bez toho, abyste museli být „dobrý“.
Terapeutický vztah není nástroj. Je to prostor. A v tom prostoru se můžete zase stát sebou samotným. Bez masky. Bez výčitek. Bez toho, že byste museli vypadat „normálně“.
Je to to nejdůležitější, co máte v terapii. A to je věc, kterou si nikdo nemůže vyžádat. Musíte ji cítit. A když ji cítíte - víte, že jste na správném místě.
Co když terapie přes internet?
V roce 2023 tvořila teleterapie 32 % všech sezení v Česku. Mnozí si myslí, že vztah přes obrazovku nemůže být stejně silný. Ale výzkumy ukazují, že když je terapeut přítomen - i přes obrazovku - vztah funguje stejně dobře.
Není důležité, jestli jste v místnosti nebo na Skype. Je důležité, jestli se cítíte slyšení. Jestli se vám nezdá, že vás terapeut posouva do druhého plánu. Jestli se vám nezdá, že se snaží jen „vyřešit problém“ a ne pochopit vás.
Teleterapie neznamená méně. Znamená jiný způsob. A vztah se stále dá vytvořit. Pokud máte důvěru, pokud máte bezpečí, pokud máte přijetí - tak se všechno změní.
Je pravda, že vztah s terapeutem je důležitější než metoda?
Ano. Výzkumy, včetně metaanalýzy Norcrossa a Wampolda z roku 2018, ukazují, že terapeutický vztah přispívá k 30-40 % úspěchu terapie - více než jakákoli konkrétní metoda. Důvěra, bezpečí a přijetí jsou základ, bez kterého ani nejlepší techniky nepracují.
Jak poznám, že mám špatný vztah s terapeutem?
Cítíte se, že vás terapeut nechápe, posuzuje nebo omezuje? Říká vám, co máte cítit, nebo jak máte myslet? Pocítíte, že se s ním nechce otevírat? Pokud ano, vztah nefunguje. To není vaše chyba - je to signál, že je potřeba změnit terapeuta.
Může terapeut být přátelský a stále zůstat profesionální?
Terapeut nemusí být váš přítel, ale musí být lidský. To znamená, že může smát, plakat, přiznat, že neví, nebo říct: „To je těžké.“ Přátelství je nevhodné, ale lidskost je nutná. Vztah je asymetrický - terapeut je v roli odborníka, ale ne v roli „nepřístupného experta“.
Je výběr terapeuta jako výběr partnera?
Podobně ano. Nejde o to, kdo je „nejlepší“ podle seznamu. Jde o to, kdo vám „sedí“. Někdo, kdo vám připadá jako „správný“ pro jiného, vám může připadat jako „neznámý“. Vztah je individuální. Pokud se cítíte v klidu, nevynuceně, bez strachu - to je ten správný.
Co dělat, když mám strach, že se terapeut rozhodne, že nechce pracovat se mnou?
Terapeut nemůže odmítnout klienta jen proto, že je „těžký“. Pokud je terapeut schopen pracovat s obtížemi, nezamítne vás. Pokud vás odmítne, je to jeho limit. Ne vaše chyba. Dobrý terapeut vás neodmítne - ale může vás přesměrovat, pokud si myslí, že jiný odborník vám lépe pomůže.