Stává se vám, že problém, který vás trápí už měsíce nebo roky, se nechce vymazat, i když děláte vše, co se dá? Problém se vrací, i když se snažíte ho vyřešit. To není náhoda. Je to systém. A systémy se dají přeprogramovat - ne roky, ale měsíci. Krátká strategická terapie (KST) není jen další forma psychoterapie. Je to přesně navržený nástroj pro přerušení cyklů, které vás drží v pasti. A nejde o to, že byste měli být silnější. Jde o to, že vaše pokusy o řešení jsou příčinou problému.

Co je vlastně krátká strategická terapie?

Krátká strategická terapie vznikla v 70. letech v Palo Alto, ale dnes je její hlavní autor Giorgio Nardone, italský psycholog, který ji rozvinul do přesně definovaných protokolů. Nejde o to, abyste hledali kořen problému v dětství. Nejde o to, abyste si celou dobu terapie vyprávěli, jak vám bylo špatně. KST se ptá: Co děláte, co vás to drží?

Její základní myšlenka je jednoduchá, ale hluboká: pokus o řešení, který problém podněcuje. Když se někdo snaží zvládnout úzkost, může se vyhýbat situacím, kde by ji mohl zažít. To zkrátka zvyšuje strach. Když se někdo snaží přesvědčit partnera, že ho miluje, opakovanými výčitkami nebo žádostmi, může to vytvořit vzdálenost. Každý pokus o „vyřešení“ se obrátí proti vám. A terapeut vám to ukáže - ne slovy, ale akcí.

Jak se liší od jiných krátkých terapií?

Řešení zaměřená terapie (SFBT) se ptá: Co by se stalo, kdyby problém zmizel? KST se ptá: Co děláte, aby problém zůstal?

SFBT věří, že řešení už vás obklopují - stačí je všimnout. KST věří, že vaše řešení jsou příčinou problému. A proto je potřeba je přerušit. KST má přesné protokoly pro různé poruchy: pro úzkost, fobie, poruchy stravování, hraniční poruchy osobnosti. Každý protokol je jako lék - navržený pro konkrétní příznaky. Není to „všeobecná terapie“. Je to přesná chirurgie duše.

Na rozdíl od rodinné terapie, která se snaží změnit vztahy, KST se zaměřuje na chování. Ne na to, jak se rodina cítí, ale jak se chová. A to je klíč. Protože změna chování mění vztahy - ne naopak.

Co dělá terapeut - a co ne?

Terapeut v KST není posluchač. Není přítel. Není analytik. Je strateg. Vezme na sebe odpovědnost za změnu. To zní přísně, ale je to jasné: Je to moje práce, abych vás z toho vyvedl.

Nečeká na to, až se vyjádříte. Neptá se, co cítíte. Ptá se: Co jste dělali, když se to stalo? Jak jste reagovali? Co se stalo potom? A pak vám dá úkol, který vás překvapí. Možná vám řekne: „Chci, abyste každý den v 18 hodin plakali 10 minut.“ Nebo: „Příští týden se pokuste být ještě víc nervózní než obvykle.“

To je paradoxní intervence. A není to šílenství. Je to logika. Když někdo řekne: „Nechci být nervózní“, a pak se mu řekne: „Zkus být ještě víc nervózní“, přestane bojovat proti tomu. A když přestane bojovat, přestane problém žít. Váš mozek se přestane snažit „vyřešit“ něco, co už nechce řešit.

Co se stane během terapie?

Terapie začíná diagnostikou - ale ne tím, jak se cítíte. Terapeut se ptá na detaily: Kdy se to stalo poprvé? Kde? Kdo byl přítomen? Co jste udělali hned potom? Co se stalo, když jste to zkusili jinak?

Potom přichází plán. Pro každý problém existuje svůj protokol. Pro úzkost před komunikací je to jiné než pro poruchu stravování. Pro hraniční poruchu osobnosti je to jiné než pro fobii. A každý protokol má svůj časový rámec. Většina lidí dokončí terapii mezi 12 a 20 sezeními. Některé případy vyžadují až 35 sezení - ale to je výjimka. A nejde o to, že byste měli být „lepší“. Jde o to, aby se vaše chování přestalo opakovat.

Terapeut vám neříká: „Zkus to jinak.“ Říká: „Zkus to přesně tak, jak děláte, ale jinak.“ A pak vás sleduje. A když se změna objeví - a objeví se většinou rychle - terapeut řekne: „Tady je konec.“ Nezůstáváte v terapii jen proto, že je to „bezpečné místo“. Terapie je most. A když přejdete, most se zhroutí. A to je dobře.

Pro koho to funguje?

Podle studií z Centra strategické terapie:

• 88 % lidí s chronickými úzkostmi nebo fobiemi dosáhlo úplného zlepšení za 12-20 sezení.
• 71 % lidí s hraniční poruchou osobnosti zaznamenalo významnou změnu po 15-35 sezeních (přes 2-3 roky).
• 59 % lidí s psychotickými příznaky zaznamenalo zlepšení při 10-39 sezeních.

To není magie. Je to systém. A systém funguje, když ho použijete správně. Není to pro všechny. Není pro ty, kteří chtějí „poznat sebe“. Není pro ty, kteří si myslí, že terapie je místo, kde se „všechno vyřeší“. Je to pro ty, kteří chtějí, aby problém přestal být problémem - a co nejdříve.

Proč to funguje?

Protože neřeší příčiny. Řeší mechanismy. Neřeší, proč jste se narodili s úzkostí. Řeší, proč každý den v 17 hodin voláte svému partnerovi, abyste zjistili, jestli je v pořádku. A když přestanete volat - i když to děláte jen proto, že terapeut řekl, že to máte dělat - úzkost přestane žít. Ne proto, že jste „přijali sebe“. Ale proto, že jste přestali dělat to, co ji živilo.

KST využívá logiku systémů. Každý systém - rodina, vztah, mysl - se snaží udržet rovnováhu. I když je ta rovnováha špatná. Symptom - třeba úzkost, závislost, agresivita - je způsob, jak systém udrží stabilitu. Terapeut přeruší ten mechanismus. A systém se musí přizpůsobit. A přizpůsobí se - lépe.

Co je na tom největší strach?

Strach, že to bude „příliš rychlé“. Strach, že vás terapeut „nepočuje“. Strach, že to nebude „hluboké“. Ale hloubka není v čase. Je v efektu. Když se někdo snaží vyřešit problém s partnerem rok, a pak přijde do KST a za 6 sezení se vztah změní - není to povrch. Je to výsledek přesného zásahu.

Největší strach je ten, že se změníte - a nebudete vědět, kdo jste. Ale to je strach každé změny. KST vám neříká, kdo jste. Říká jen: „Zastav to, co tě drží.“

Je to pro Českou republiku?

Ano. V Itálii je KST běžná součást systému. V ČR se objevuje na konferencích, v školeních LIRTAPS, v centrech, která se zaměřují na evidence-based přístupy. Není to „moda“. Je to věda. A věda se šíří. Více než 35 % lidí, kteří přijdou do některých českých terapeutických center, hledají právě tento přístup - protože chtějí výsledek, ne výklad.

Není to náhrada za dlouhodobou terapii. Je to její doplněk. Pro ty, kteří už nechtějí mluvit o minulosti. Pro ty, kteří chtějí dnes změnit to, co je zatím nezměněné.

Co se stane, když to nezvládnete?

Nikdo vás neodmítne. Ale terapeut vám řekne: „Tohle není pro vás.“ A pak vás přesměruje. KST není univerzální. Není pro psychózy, ne pro těžké traumata, ne pro lidí, kteří chtějí „pochopit svou matku“. Je pro ty, kteří chtějí přestat dělat něco, co jim škodí - a už nechtějí vědět proč.

A pokud to nezvládnete? Pak to nebylo ten problém, který potřebujete vyřešit. A to je taky informace. A ta je důležitá.