Když se rodiče rozejdou, dítě neztrácí jen společný byt. Ztrácí pocit stability, jasnosti a bezpečí. A i když se většina rodičů snaží dítě chránit, často zapomínají na jednu klíčovou věc: terapie dítěte po rozchodu nefunguje, když je zapojen jen jeden z rodičů. Dítě nežije ve světě, kde je jeden rodič „dobrý“ a druhý „špatný“. Žije ve světě, kde oba jsou jeho rodiče - a to musí terapie respektovat.
Proč je zapojení druhého rodiče nezbytné?
Nejde o to, aby rodiče znovu spolu žili. Nejde ani o to, aby se na sebe nekřičeli. Jde o to, aby dítě mělo možnost mluvit o obou rodičích bez strachu, že tím zradí jednoho z nich. Výzkumy ukazují, že děti, které mohou o rodičích mluvit obojí, mají o 42 % nižší úzkost a o 37 % méně agresivity. Když je jeden rodič v terapii „vyloučen“, dítě se začíná chovat jako by bylo ve válečné zóně - přesouvá se mezi oběma stranami, snaží se vyrovnávat, uklidňovat, vysvětlovat. A to je příliš mnoho pro dítě, které ještě neumí říct: „Mám strach.“
Metoda Archipelago, vyvinutá v Česku v roce 2010, to nazývá „opakované zažívání možnosti volby“. Dítě potřebuje vidět, že oba rodiče mohou být přítomní, i když nejsou spolu. Potřebuje vidět, že může milovat oba, aniž by musel vybírat. A to se nestane, když se druhý rodič neúčastní.
Co dělá ten, kdo odmítá přijít?
65 % případů, kde je druhý rodič neúčastný, má jediný důvod: vnímá terapii jako další kolo sporu o péči o dítě. „Když mě ta terapeutka volá, myslím si: zase se chce podívat, jestli jsem dostatečně špatný.“ Tento postoj je běžný. A je pochopitelný. Ale není správný.
Terapie není soud. Není vyšetřování. Není zápis, že „ten druhý“ je horší rodič. Je to prostor, kde dítě může přijít s tím, co mu nejde. S tím, co mu dělá strach. S tím, co si neumí vysvětlit. A když se druhý rodič nezúčastní, dítě se začíná tvářit, že „všechno je v pořádku“. A to je největší riziko.
Ukazuje se, že když se druhý rodič nezúčastní, terapie trvá průměrně o 11 měsíců déle. A jen 28 % těchto případů dosáhne plného úspěchu. Zatímco když oba rodiče přijdou, 85 % dětí ukazuje výrazné zlepšení chování během prvních šesti měsíců.
Jak to začít, když druhý rodič odmítá?
Nezačínejte s tím, že ho „přesvědčíte“. Začínejte s tím, že ho pozvete.
Neříkejte: „Musíš přijít, jinak to dítě nepřežije.“ Řekněte: „Myslím, že bychom mohli s terapeutem popřemýšlet, jak dát synovi možnost mluvit o obou nás bez strachu. Ať už se rozhodneš přijít nebo ne, já tam budu. A já vím, že to pro tebe není snadné.“
Terapeut by měl navrhnout rodičovskou přípravu - 4 až 6 samostatných sezení, kde se každý rodič setká s terapeutem zvlášť. Tam se může vyjádřit, co ho trápí. Co ho bojí. Co si myslí o terapii. A pak, až se oba připraví, přijde společné sezení. Tam se neřeší, kdo má pravdu. Tam se hledá společný jazyk. Jak se můžeme o dítěti bavit, aniž bychom se navzájem zatěžovali.
Podle dat z Aperio a SOFT je klíčové domluvit se na třech věcech:
- Co budeme říkat dítěti? - Například: „Máme spolu jiný život, ale stejně tě milujeme.“
- Co nebudeme říkat? - Například: „Tvoje máma nechce tě vidět.“
- Kdo bude o čem informovat? - Například: „Já ti řeknu, co se stalo na škole. Ty mi řekneš, co se stalo doma.“
Tyto domluvy se neřeší jednou. Měly by být opakovaně kontrolovány. A každé sezení s dítětem by mělo být zakončeno krátkým shrnutím, které oba rodiče dostanou. Ne jako zpráva. Ale jako most.
Co dělat, když se rodiče neumí dohodnout?
Někdy je odpor větší než strach. Někdy je to hrdost. Někdy je to bolest. V těchto případech pomáhá mediace. Ne jako soudní procedura. Ale jako tichá, strukturovaná konverzace pod vedením odborníka, který nebere stranu. Kdo pomáhá najít cestu tam, kde se člověk ani nedoufal.
Aperio, která v Česku podporuje rozvádějící se rodiče od roku 2000, nabízí online mediace, kde se rodiče setkávají v bezpečném prostředí - i když bydlí ve dvou městech. Dnes už to není luxus. Je to nutnost. V roce 2022 využilo tuto službu 1 240 rodin. A v plánu je od roku 2024 modul, kde se budou rodiče a dítě scházet virtuálně. To znamená, že i když jeden rodič žije v Brně a druhý v Ostravě, může být přítomen ve stejném terapeutickém prostoru jako dítě.
Co se stane, když to neuděláte?
Když dítě nevidí oba rodiče jako součást svého světa, začíná vytvářet fikce. „Máma mě nemá ráda.“ „Táta mě nechce.“ „Když budu chytřejší, oni se znovu sejdou.“
Psycholožka Marie Svobodová to nazývá „nepřijatelným emocionálním zatížením“. Dítě se nezakládá na tom, co mu říkají. Zakládá se na tom, co neříkají. A co se neříká, se přenáší do chování: vzdor, odmlčování, nespavost, ztráta zájmu o školu, zvýšená úzkost před návštěvou druhého rodiče.
Ukazuje se, že 73 % případů, kde je druhý rodič vyloučen, končí prodloužením terapie a zhoršením stavu dítěte. A to i tehdy, když ten, kdo je v terapii, dělá všechno správně.
Co se mění v Česku?
Od roku 2020 se zájem o terapie zapojující oba rodiče zvýšil o 37 %. V roce 2022 68 % rodin preferovalo biparentální přístup - oproti jen 22 %, které volily terapii jen dítěte. A to není náhoda. Je to důsledek vědeckých poznatků.
Metoda Archipelago prochází certifikačním procesem u České lékařské komory. Pokud bude schválena, bude možné ji pokrýt zdravotním pojištěním od roku 2025. To znamená, že výběr mezi „sám“ a „společně“ nebude otázkou peněz. Bude otázkou zodpovědnosti.
Národní ústav duševního zdraví předpovídá, že do roku 2030 bude standardem, že každá terapie dítěte po rozchodu zapojuje oba rodiče. Výjimky budou jen v případech, kdy by to bylo pro dítě škodlivé - a ty tvoří jen 8,5 %.
Co můžete udělat dnes?
Nečekáte na dokonalý čas. Nečekáte, až se rodiče „překoukají“. Děláte to teď.
- Požádejte terapeuta, aby navrhl rodičovskou přípravu.
- Připravte se na to, že druhý rodič může být nervózní, zlobivý nebo mlčenlivý. To je normální.
- Nechte terapeuta vést rozhovor - ne vy.
- Přijďte na první sezení. I když se nechcete.
- Přečtěte si knihu „Archipelago: Terapeutická práce s dětmi, které zažily rozvod“ - je v knihovnách a v některých poradnách zdarma.
- Nechte dítě mluvit. A pak se zeptejte: „Co bys chtěl, abychom se s tátou/maří domluvili?“
Terapie dítěte po rozchodu není o tom, jak se rodiče znovu setkají. Je o tom, jak dítě znovu získá svět, ve kterém může být bezpečné. A ten svět neexistuje bez obou rodičů. Ani když už nejsou spolu. Ani když se neumí mluvit. Ani když se nechtějí vidět. Dítě to potřebuje. A vy to můžete dát.