V praxi dětské psychoterapie se často setkáváme s emocemi, které děti těžko pojmenují - hanba a vina. Tyto pocity mohou být spojené s traumatem, rodinnými konflikty nebo ztrátou a pokud se s nimi nepracuje citlivě, mohou vést k dlouhodobým psychickým obtížím. Tento článek vám ukáže, jakým způsobem můžete jako terapeut podpořit dítě na cestě k bezpečnému vyjádření a přetvoření těchto těžkých emocí.

Klíčové body

• Hanba a vina u dětí jsou často reakcí na traumata nebo nestabilní rodinné prostředí.
• Vybudování bezpečného vztahu je základním předpokladem úspěšné terapie.
• Dyadická vývojová psychoterapie (DDP) využívá model PACE (Playfulness, Acceptance, Curiosity, Empathy) k rozbití cyklu hanby.
• Kognitivně‑behaviorální terapie pomáhá dítěti rozpoznat a přeformulovat iracionální myšlenky.
• Terapeutická hra a rodinná terapie rozšiřují práci z individuálního prostoru na širší systém.

Proč je důležité pracovat s hanbou a vinou u dětí

Studie ukazují, že až 78 % dětí, které prožily domácí násilí, rozvíjí silný pocit viny (Nadace Sirius, 2021). Pokud se tato emoce nevyřeší, může se proměnit v úzkost, depresi nebo poruchy chování. Navíc hanba často vede k sociální izolaci - dítě se bojí být viděno a tím se snižuje šance, že vyhledá pomoc.

Dětská hanba a vina je emocionální stav, kdy se dítě cítí méněcenné, odhalené nebo zastrašené po negativním zážitku. Tato definice nám pomáhá pochopit, že hanba není jen pocit studu, ale často je propojena s představou, že dítě „zaslouží“ své utrpení.

Základní principy citlivé práce

Bez ohledu na vybraný terapeutický směr je třeba dodržet několik univerzálních pravidel:

1. Bezpečný vztah - dítě potřebuje pocit, že je v terapie chráněno před posuzováním.
2. Rodičovská edukace - mnoho dětí nesou vina za konflikty, které vznikly mezi rodiči. Je tedy nutné pracovat i s dospělými.
3. Věkově přizpůsobená komunikace - malé děti často nevyjadřují slovy, ale hrou nebo kresbou.
4. Postupné odhalování tématu - začněte s neutrálními aktivitami, až pak přejděte k konkrétním scénářům.

Dyadická vývojová psychoterapie - PACE v praxi

Dyadická vývojová psychoterapie (DDP) je jednou z nejvíce doporučovaných metod pro děti, které zažily trauma ve vztahu k primárním pečovatelům. Jak ji lze využít konkrétně?

Dyadická vývojová psychoterapie je přístup, který pracuje se skupinovým spojením dítěte a rodiče za pomoci principu PACE. PACE zahrnuje:

• Playfulness (Hravost) - terapeut i rodič používají hru jako jazyk, což snižuje napětí.
• Acceptance (Přijetí) - dítě i dospělí jsou učeni přijímat pocity bez odsuzování.
• Curiosity (Zvědavost) - místo „proč jsi to udělal“, se ptáme „co se ti stalo, když…“.
• Empathy (Empatie) - rodič se učí „cítit“ dítěho vnitřní svět.

Typický proces podle Šance Dětem (2023) zahrnuje pět fází: úvodní anamnéza, hodnocení sociálně‑emocionálního vývoje, posouzení rodičovské kapacity, práce s rodiči a společná terapie dítě‑rodič. Celkem trvá 6-12 měsíců, během nichž se realizuje 1-2 setkání týdně (každé 45-60 min).

Kognitivně‑behaviorální terapie a reframing myšlenek

KBT je strukturovaný přístup, který se osvědčil při práci s vinou spojenou s úzkostí nebo OCD. Terapeut pomocí kognitivních šablon ukazuje dítěti, že myšlenka „je to moje vina, že se rodiče hádají“ je často zkreslená.

Klíčové kroky:

1. Identifikace automatických myšlenek (např. „já jsem špatný“).
2. Testování reality - otázky typu „Jaká konkrétní evidence podporuje tuto představu?“.
3. Reframing - nahrazení myšlenky realistickým výrokem („Rodiče mají své problémy, není to moje chyba“).

Obvyklá délka intervence je 12-20 sezení, každé 45-60 min, přičemž terapeut potřebuje minimálně 100 h teoretického výcviku a 50 h supervize (Česká asociace KBT, 2022).

Terapeutická hra jako jazyk emocí

U dětí ve věku 3‑8 let je verbální vyjádření často nedostatečné. Terapeutická hra (play therapy) přináší bezpečný prostor, ve kterém dítě může „hrát“ své pocity.

Metody:

• Kreslení - dítě nakreslí scénu, ve které se cítí vineně, a terapeut pomáhá interpretovat symboliku.
• Pohyb a dramatizace - role‑play situací, kde se dítě učí novým reakcím.
• „Mapa emocí“ - nová aplikace vyvíjená ve spolupráci s UK (pilot 2024) umožňuje dětem označovat hanbu a vinu v digitálním prostředí.

Typické nastavení: 45‑50 min, 1-2× týdně, celkem 20‑30 sezení (klus.upol.cz, 2021). Přístup pomáhá rozbít izolaci a umožňuje terapeutovi sledovat neverbální signály.

Rodinná terapie a práce s rodiči

Rodiče často nesou neochotnou zodpovědnost za „vinu“ dítěte. V takových případech je nezbytné zapojit rodiče již od začátku.

Metodika Nadace Sirius (2021) uvádí techniku „Mapování s dítětem“. Během 5‑8 sezení s rodiči a 8‑12 sezení s dítětem se společně vytváří vizuální mapa strategií, které dítě používá během domácího násilí. Prvních 10 min každého setkání se dítětem se účastní i rodič, aby se vyjasnily cíle terapie.

Výsledkem je často pokles projevů viny o 78 % během šesti měsíců (Nadace Sirius, 2021). Důležitý je také zapojení dalších dospělých - učitelů, prarodičů či pěstounů - protože dítě vnímají jako součást systému.

Integrace technologií a novinky

Digitalizace přináší nové nástroje, které doplňují tradiční terapie. Projekt „Emoční mapa“ používá gamifikaci k tomu, aby děti mohly bezpečně označovat hanbu a vinu. Pilotní testování na 15 klinických centrech v ČR ukázalo zvýšení sebevyjádření o 34 % ve srovnání s čistě hrou.

Dále je užitečné sledovat multidisciplinární týmy (43 týmů od 2021) - psychoterapeuti spolupracují se sociálními pracovníky a lékaři. Taková koordinace zkracuje čekací dobu, která podle Českého svazu pro psychoterapii (2022) dosahuje 4,7 měsíce.

Praktický návod - krok za krokem

1. Vyhodnocení - zjistěte, zda jde o hanbu, vinu nebo obojí a jaký je věk dítěte.
2. Navázání alianční bezpečnosti - vytvořte regulační rituál (např. společná písnička, bezpečnostní signál).
3. Výběr přístupu - zvolte DDP, KBT, terapeutickou hru nebo kombinaci podle diagnostiky.
4. Zapojení rodičů - edukujte je o principu PACE a o tom, že vina dítěte není jejich „chyba“, ale reakce na systém.
5. Monitorování a revize - každých 4‑6 sezení prověřte změny v pocitech a upravte plán.

Dodržení těchto kroků pomáhá vytvořit u dítěte pocit, že není osamocené a že jeho emoce jsou legitimní.