Nejčastější otázka, kterou si lidé kladou, když se rozhodnou pro psychoterapii: jak dlouho to bude trvat? Odpověď není jednoduchá. Někdo se cítí lépe po pěti sezeních, jiný potřebuje rok a více. Neexistuje žádný univerzální termín - a to je v pořádku. Psychoterapie není jako léčba zubního bolesti, kde víš, že po třech návštěvách to bude pryč. Je to cesta, kterou procházíš s někým, kdo ti pomáhá pochopit, co se v tobě děje - a pak se s tím naučíš žít.

Ne všechny problémy se řeší stejně dlouho

Pokud máš problém s nespokojeností ve vztahu, můžeš začít cítit změnu už po třech až šesti sezeních. Některé klientky přišly s otázkou: „Měl bych zůstat s tímto partnerem?“ Po několika sezeních si jasně řekly: „Ne, nechci.“ A terapie skončila. Ne proto, že se nic nezvládlo, ale protože se rozhodly. To je úspěch.

Na druhé straně, kdo má hluboké úzkosti, které ho provázejí od dětství, nebo se cítí neustále nějak „neúplně“, ten často potřebuje mnohem déle. Tady se nejedná o „vyřešení“ konkrétní situace, ale o přehodnocení toho, jak se k sobě chováš, jak vnímáš svět, jak se vztahuješ k druhým. To se nemění za pár týdnů. To se mění v letech.

Kognitivně behaviorální terapie (CBT): krátkodobá, cílená

CBT je nejčastěji používaný přístup v Česku - a to nejen proto, že funguje, ale také proto, že je jasný. Má strukturu. Většinou se počítá s 12 až 20 sezeními. Je to jako výcvik. Učíš se, jak rozpoznat negativní myšlenky, jak je převést na reálnější, jak se chovat jinak, když se cítíš ztracený. Například: pokud máš úzkost před veřejným vystupováním, CBT ti pomůže postupně vyzkoušet malé kroky - od promluvení ve skupině, až po prezentaci před kolegy. Každé sezení má cíl, každý týden má úkol. Po třech měsících můžeš mít nástroje, které ti pomohou celý život.

Pro depresi je CBT jedním z nejúčinnějších způsobů. Ale zde je důležité: i když příznaky odezněly po 12 sezeních, lékaři doporučují pokračovat ještě 3 až 6 měsíců. Proč? Protože depresivní myšlení se vrátí, když přestaneš pracovat na tom, jak s ním zacházet. Terapie není jen „odstranění příznaků“. Je to naučení se, jak se s nimi nechávat zneužívat.

Analytická a hlubinná terapie: cesta do vnitřního světa

Tady se nejedná o „nástroje“, ale o pochopení. Kdo má problém s tím, že se vždy cítí opuštěný, i když má přátele, nebo kdo se neustále obává, že ho ostatní nechají, ten často hledá kořeny v dětství. V analytické terapii se pracuje s pocity, snami, opakujícími se vzory vztahů. Tento přístup neřeší „problém“, ale rozumí jeho původu. A to trvá. Často 100 a více sezení. Někdy i více než tři roky.

Je to jako kopání do hlubokého vrcholku. Na začátku vidíš jen písek. Pak se objeví kameny. Pak kousek kovu. A až po měsících zjistíš, že jsi našel něco, co ti vysvětluje, proč jsi vždycky cítil, že jsi „nepřijatelný“. Tohle pochopení nemůžeš dostat rychle. A když ho máš, změní to všechno.

Skupinová a rodinná terapie: jak se mění čas v kolektivu

Skupinová terapie má průměrně 40 sezení - ale rozsah je od 15 do 70. Proč tak dlouho? Protože v skupině nejen pracuješ na sobě, ale vidíš, jak se jiní potýkají s podobnými věcmi. To je silné. Někdo ti řekne: „Také jsem to cítil.“ A najednou se nečíš sám. Frekvence je obvykle jednou nebo dvakrát týdně. Každé sezení trvá hodinu a půl. Některé skupiny se scházejí i déle - třeba v terapeutických komunitách denně.

Rodinná terapie je podobná. Pokud máš problém s rodinou - třeba s rodiči, nebo s dětmi - je důležité, aby se všichni podíleli. Sezení trvají často dvě hodiny. A protože se zde pracuje s vzájemnými reakcemi, trvá to déle než individuální terapie. Ale výsledek je hlubší: měníš nejen sebe, ale i dynamiku celého systému.

Frekvence: jak často chodit, a proč to mění rychlost

Na začátku terapie se většinou scházíte každý týden. Proč? Protože je důležité vytvořit spojení - s terapeutem i s vlastními pocity. Když chodíš jen jednou za měsíc, všechno, co jsi zjistil před týdnem, už je zapomenuté. Když chodíš každý týden, máš kontinuitu. Po pěti až deseti sezeních se frekvence často snižuje - na jednou za dvě týdny, pak jednou za měsíc. To znamená, že jsi začal aplikovat to, co jsi se naučil, v běžném životě. A to je cíl.

Někdo se ptá: „Můžu chodit jen jednou za tři týdny?“ Můžeš. Ale pak se proces zpomalí. Nejde o to, kolik hodin jsi „nakoupil“. Jde o to, kolik času máš na to, aby se změny ujistily.

Co znamená „ukončení“ terapie?

Největší mýtus: terapie končí, když „všechno zmizí“. To je nepravda. Většinou končí, když:

• Už nechceš být v pasti svých myšlenek - i když se někdy stále cítíš smutně, už nevíš, že to znamená, že jsi „špatný“.
• Dokážeš říct: „Tohle mě trápí, ale vím, co s tím dělat.“
• Přestal jsi se snažit „být dokonalý“ - a začal jsi být sebou.
• Už nečekáš, že někdo jiný ti „všechno vyřeší“.

Některým lidem stačí jedno sezení. Například když se rozhodli rozvést, nebo když potřebovali jen někoho, kdo je poslechne, když jim zemřel blízký. To není „málo“. To je dostatek.

Co ovlivňuje délku terapie - kromě problému

Nejen problém rozhoduje o délce. Jsou tu i jiné věci:

• Čekací doba. V některých městech je čekání na první sezení až několik měsíců. To prodlužuje celý proces - i když jsi připravený, nemůžeš začít.
• Cena. Sezení stojí kolem 1500 Kč. Pokud máš omezený rozpočet, můžeš být nucen ukončit dříve. To není chyba klienta - je to systémový problém.
• Terapeutův přístup. Některí terapeuté pracují s konkrétním počtem sezení. Jiní nechávají proces otevřený. Záleží na tom, co ti vyhovuje.
• Spolupráce. Pokud chodíš, ale nechceš pracovat na domácích úkolech, nečteš, nezaznamenáváš pocity - terapie se zpomalí. Nebo se zastaví.

Psychiatrická hospitalizace - kdy a proč?

Když je stav vážný - třeba při akutní deprese s rizikem sebevraždy - může být nutná hospitalizace. Průměrná délka pobytu je asi sedm dní. Cíl není „vyléčit“, ale stabilizovat. Zabránit nejhoršímu. Poté následuje ambulantní terapie. Hospitalizace není konec. Je to první krok k tomu, abys mohl začít opravdu žít znovu.

Co dělat, když se ti to zdá dlouhé?

Je v pořádku mít pocit, že to trvá příliš dlouho. Je v pořádku mít strach, že „to nepůjde“. Ale nech si říct: terapie není závod. Nejde o to, kdo dojde první. Jde o to, kdo se naučí být sám sebou. Pokud se cítíš, že ti terapeut nechápe, nebo že se nic nemění - mluv s ním. Pokud se cítíš, že ti někdo „nuceně“ říká, že „to musí trvat 50 sezení“ - zeptej se: „Proč?“

Nejlepší terapie je ta, která ti dává sílu, abys ji jednou přestal potřebovat. Ne ta, která tě drží navždy.