IFS terapie není o tom, jak potlačit ty nejhorší části sebe sama. Je to o tom, jak je poznat, poslechnout a nakonec přátelit. Představ si, že tvá mysl není jedna jednotná entita, ale spíš malá rodina - některé části jsou strašlivé, jiné klidné, některé kritické, jiné útěchy hledající. A všechny z nich mají důvod, proč existují. To je jádro Internal Family Systems, nebo v češtině Metody systémů vnitřní rodiny. Vyvinul ji americký terapeut Richard C. Schwartz v 80. letech 20. století, ale až v posledních letech se tato metoda začala v Česku šířit jako jeden z nejhlubších přístupů k práci s emocemi a vnitřními konflikty.

Co je vlastně tato „vnitřní rodina“?

Nechápej to jako metaforu. V IFS se skutečně předpokládá, že lidská mysl se skládá z mnoha částí - tzv. podsobností. Každá z nich má svůj hlas, svůj vztah k tělu, své vzpomínky a svůj způsob, jak se snaží chránit celého člověka. Některé části jsou ochranné: třeba ta, která tě přiměje k tomu, abys se před každým vystoupením zavřel do koupelny a nechal se zvracet. Nebo ta, která ti v hlavě opakuje: „Nejsi dobrý dost.“ Těm říkáme ochranné části. A za nimi, skryté pod těmito reakcemi, často leží zraněné části - ty, které si pamatují, jak tě někdy v dětství zavrhl, zneužil, ignoroval nebo přestal být přítomný. Tyto části nechtějí být vidět. Takže ochranné části dělají všechno, aby je udržely v tichosti. A to je přesně ten bod, kde terapie začíná.

Já (Self) - ten klidný pozorovatel uvnitř

V IFS neexistuje „ty“ jako jedna osoba. Existuje tvé Já - nebo v angličtině Self. To není nějaká abstrakce. To je ta část, která když se v klidu podíváš na svou vnitřní kritiku, nezačneš se bránit, ale místo toho se ptáš: „Co se s tebou stalo?“ To je já. A je to to, co máš všichni. Neztratíš ho, i když jsi zraněný. Nezničí ho traumata. Nezakrývají ho negativní myšlenky. Já je vždy přítomné. Jen ho někdy nevnímáš, protože ochranné části jsou moc hlasité.

V terapii se naučíš rozlišovat mezi tím, co říká tvá kritická část, a tím, co říká tvé Já. Když se například začneš cítit hrozně vinen kvůli tomu, že jsi něco zapomněl, můžeš se zeptat: „Je to já, kdo se cítí vinen? Nebo je to ta část, která si pamatuje, jak ti rodiče říkali, že jsi vždycky něco špatně udělal?“ Když to poznáš, můžeš se k této části obrátit s empatií, ne s odmítnutím. A právě to je přelomový moment - když přestaneš bojovat proti sobě a začneš sám sebou hovořit.

Proč se IFS liší od KBT nebo psychodynamiky?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se snaží změnit myšlenky a chování. Psychodynamika hledá nevědomé motivace. IFS nic z toho neodmítá - ale jde dál. Nenavrhovala bych ti, abys „přestal být kritický“. Není to špatné, že jsi kritický. Je to jen jedna část, která dělá to, co věří, že je potřeba. Možná tě ta kritická část chrání před tím, abys se znovu cítil zavržený. Nebo před tím, abys se vzdal. V IFS se neřeší, jestli je část „špatná“. Řeší se, jestli je její role ještě potřebná.

To je rozdíl, který mnoho lidí cítí jako úlevu. V jiných přístupech se často snažíš „překonat“ nebo „odstranit“ své problémy. V IFS se snažíš pochopit, proč se tyto problémy vůbec objevily. A když je pochopíš, často se samy změní. Ne proto, že jsi je potlačil, ale proto, že jsi jim dal prostor, poslechl je a uznal jejich záměr.

Jak vypadá sezení s IFS terapeutem?

První sezení je často o tom, aby jsi se naučil rozpoznat, která část je teď hlasitá. Terapeut ti pomůže: „Když se cítíš zmatený, co se v tobě děje? Která část se snaží ovládnout situaci?“ Postupně se naučíš přistupovat k těmto částem jako k přátelům, ne k nepřátelům. Můžeš se jich zeptat: „Co by se stalo, kdybych tě nechal mluvit?“ „Co se bojíš, že se stane, když tě nebudu ignorovat?“

Často se stává, že část, která tě trápí - třeba ta, která tě nutí k přejídání - se vlastně snaží uklidnit zraněnou část, která se cítí sama a zahozená. Když se zraněná část konečně může vyjádřit, když jí terapeut pomůže říct: „Jsi v bezpečí. Už tě nikdo neopustil.“ - ta ochranná část se často uvolní. Nezmizí. Jen přestane být tak hlasitá. A to je zázrak, který se stává během 20-30 sezení.

V Česku se standardní sezení trvá 50-60 minut a stojí mezi 1500 a 2500 Kč. Většina terapeutů je certifikována mezinárodní organizací IFS Institute. To znamená, že prošli teoretickým školením, osobní terapií a supervizí. Je to důležité - IFS není něco, co si můžeš přečíst v knize a hned použít. Potřebuješ někoho, kdo tě vede, aby jsi nezůstal jen v hlavě, ale skutečně se spojil s těmi částmi uvnitř.

Kdo tohle potřebuje?

IFS není jen pro lidi s diagnózou. Je pro každého, kdo se cítí vnitřně rozdvojený. Pro ty, kdo se neustále sám sobě kritizují. Pro ty, kdo mají vztahové problémy, protože se bojí, že jsou „příliš nároční“. Pro ty, kdo se při každém konfliktu cítí jako dítě, které je zase zavrženo. Pro ty, kdo mají úzkost, ale nevědí, co se v nich děje. Pro ty, kdo si říkají: „Neměl jsem to říct. Proč jsem to udělal?“

Ve výzkumech se IFS ukázala jako účinná při léčbě PTSD, úzkostných poruch a depresí. Ale mnoho lidí ji vyzkouší, aniž by měli diagnózu. Prostě chtějí přestat bojovat se sebou samými. A to je právě to, co IFS umožňuje.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Kniha Richarda Schwartza Tohle všechno jsem já (vydána v roce 2023 v češtině) se stala jedním z nejčtenějších psychologických titulů v Česku v posledních letech. Uživatelé píší, že jim pomohla pochopit, proč se cítí tak zmatení. Někdo popisuje, jak se konečně „promluvil“ se svou vnitřní kritikou, která mu 20 let ničila sebevědomí. „Nechal jsem ji mluvit,“ říká. „A zjistil jsem, že se bojí, že když přestanu být dokonalý, nikdo mě nezajímá.“

Největší výzva, kterou lidé popisují, je začátek. Je obtížné se vzdálit od svých částí a pozorovat je z perspektivy Já. Některé sezení mohou být matoucí. „Nevěděl jsem, jestli to, co cítím, je já nebo ta část,“ říká jedna klientka. Ale s časem se to stává přirozeným. Jako když se naučíš rozlišovat mezi vlastním hlasem a hlasem rodičů v hlavě.

Co se děje v Česku?

V roce 2018 bylo v Česku pouze dva certifikované IFS terapeuty. V roce 2023 jich bylo přibližně 15. A počet roste. V Brně, Praze, Ostravě a Olomouci se konají kurzy, semináře a supervize. V roce 2024 se plánuje založení české IFS asociace. První kniha v češtině se stala katalyzátorem. Většina materiálů je stále v angličtině, ale čeští terapeuti překládají, přednášejí, vytvářejí vlastní příběhy.

IFS se už používá i mimo kliniku. V školství - když učitelé učí děti, jak rozpoznat své vnitřní části. V mediaci - když se partnerům pomáhá pochopit, že jejich konflikty nejsou jen o tom, kdo má pravdu, ale o tom, jaké části se v nich bojí. V životním koučování - když se lidé učí, jak se neustále neodpovídat na vnitřní tlak.

Co je riziko?

Největší riziko není v metodice. Je v tom, že se stane modou. Když se někdo přečte knihu a řekne: „Já jsem IFS terapeut.“ A pak začne pracovat s lidmi bez příslušného školení. To může způsobit škodu. IFS není návod, jak se „přesunout“ do Já. Je to hluboký proces, který vyžaduje zkušenost, empatii a ochranu. Pokud tě někdo naučí, že „všechny části jsou dobré“, ale neukáže ti, jak se k nim přistupovat - můžeš se ztratit v sobě.

Proto je důležité hledat certifikované terapeuty. A pokud se rozhodneš začít s IFS, nečekáj, že to bude rychlé. Nejde o „vyřešení“ problému. Jde o to, aby sis vytvořil vnitřní místo, kde už nejsi sám. Kde tvoje strachy, kritiky, zlosti a smutky už nejsou nepřátelé. Jsou jen části, které potřebují poslechnout. A ty už nejsi ten, kdo je musí potlačit. Jsi ten, kdo je může poznat. A konečně se s nimi přátelit.

Co se stane, když to zkusíš?

Nikdy ti někdo neřekne: „Už jsi v pořádku.“ Ale začneš si všímavěji všímat: „Co se teď v mě děje?“ Když se rozzlobíš, neřekneš si: „Jsem zlý.“ Řekneš: „Tohle je ta část, která si pamatuje, jak tě rodiče v dětství přerušovali.“ A pak se zeptáš: „Co potřebuješ?“

A to je změna. Ne v chování. Ne v myšlenkách. V vztahu k sobě samotnému. A to je všechno, co potřebuješ. Největší léčba není v tom, že se něco změní. Je v tom, že přestaneš bojovat s tím, co jsi.