Co když vaše dítě nechce mluvit o tom, co ho trápí? Když se skrývá pod polštářem před lékařem, nemůže spát po operaci nebo má časté bolesti bříška, aniž by našli fyzickou příčinu? V těchto případech není dítě „neposlušné“ nebo „přehnaně citlivé“ - často jen nemá slova, která by vysvětlila, co cítí. A právě tu přichází na řadu herní terapie.
Hra není jen hra - je jazyk dítěte
Dítě neříká: „Mám strach z jehly.“ Dítě říká: „Tady je panenka, která musí jít do nemocnice!“ A pak hraje, jak panenka pláče, jak ji lékaři drží, jak se bojí. To není náhodná hra. To je komunikace. Herní terapie funguje proto, že pro děti je hra nejpřirozenější forma vyjádření - daleko přirozenější než slova. Zatímco dospělí mluví o svých strašárech, děti je hrají. A právě v této hře se může stát zázrak: strach, který byl neřešitelný, se stane pochopitelným.Nejde o to, aby dítě „hrálo správně“. Nejde o to, aby se naučilo, jak se chovat v nemocnici. Jde o to, aby mělo prostor, kde může být smutné, angry, zmatené - a nikdo mu to neřekne, že to není v pořádku. Herní terapie není o tom, jak dítě „vylečit“. Je o tom, jak ho nechat, aby se sám sebe naučil pochopit.
Kde se to děje a jak to vypadá?
Terapie probíhá ve speciálně připravené místnosti - herničce. Nejde o hřiště s pláštěm. Je to místo, kde je všechno vybrané s cílem: panenky, miniátři, hračky na agresivitu (třeba kladívka nebo plátno na kreslení), modely těl, hračky na lékařské zákroky. Všechno to má jednu věc společnou: umožňuje dítěti vytvořit svůj vlastní příběh.V nemocnici se často používá i lůžko dítěte. Tam, kde se cítí bezpečně, může přehrávat to, co ho trápí - například, jak se vrací k operaci. Dítě si hraje, jak jeho panenka prochází stejným zákrokem, jak se jí lékaři chovají, jak se cítí po něm. A často se stane, že po několika sezeních se dítě už nebojí. Ne proto, že mu někdo řekl „nemusíš se bát“. Protože si to samo zpracovalo ve hře.
V školách, zejména u dětí s mentálním postižením nebo poruchami autistického spektra, se herní terapie používá stejně efektivně. Dítě, které se v klasické terapii zavře do sebe, se v hře otevře. Může se naučit sdílet, reagovat na emoce, vyjádřit, co chce - a to vše bez tlaku.
Kdo je herní terapeut a co dělá jinak?
Není to jen někdo, kdo hraje s dětmi. Je to odborník - často dětský klinický psycholog - který má speciální výcvik. Ví, jak rozlišit mezi běžnou hrou a terapeutickým procesem. Ví, kdy dítě hraje jen tak, a kdy hraje o něco hlubšího. Ví, jak se nechat vtáhnout do světa dítěte - bez toho, aby ho nutil, aby se chovalo „správně“.Terapeut nesmí být „příliš aktivní“. Není to návod, jak hrat. Je to spíš přítel, který sedí vedle, sleduje, čeká a někdy jen řekne: „Takhle to vypadalo, když panenka dostala injekci?“ A pak mlčí. Dítě si to samo vysvětlí. To je ta síla.
Profesionálové jako Gražina Kokešová Kleinová, která pracuje s více než 200 dětmi za posledních 10 let, říkají: „Nikdy jsem neviděla, aby dítě, které mělo prostor a čas, nezažilo změnu.“ Změnu ve chování, ve spánku, ve vztazích s rodiči, ve snížení tělesných příznaků - jako bolesti hlavy nebo enuréza.
Komu pomáhá a jak rychle?
Herní terapie není pro všechny děti stejně účinná, ale pro některé je jediným způsobem, jak se dostat k nim. Nejčastěji se používá u:- dětí s úzkostnými poruchami
- dětí s tělesnými příznaky bez fyzické příčiny (bolesti hlavy, bříška, astma)
- dětí s tiky nebo sekundární enurézou
- dětí s poruchami autistického spektra nebo vývojovými poruchami
- dětí, které prošly traumatem - například hospitalizací, nehodou nebo ztrátou blízké osoby
Nejrychlejší výsledky se objevují u dětí, které zažily akutní stres - například před operací. Podle předběžných výsledků projektu Ministerstva zdravotnictví z roku 2024, který sleduje 7 dětských oddělení po celé ČR, 78 % dětí, které absolvují alespoň osm sezení herní terapie před zákrokem, ukazuje výrazně nižší úzkost při opakování lékařských postupů. V porovnání s kontrolní skupinou to je obrovský rozdíl.
Trvání terapie se liší. Standardní sezení trvá 45-60 minut. Doporučuje se minimálně 12 sezení, aby se efekt udržel. Některé děti potřebují jen pár sezení, jiné půl roku. Ale většinou se změna projeví už po 4-6 týdnech - v chování doma, ve škole, při spánku.
Cena a dostupnost v ČR
Herní terapie není stále běžná, ale postupně se dostává do systému. V České republice jich dnes nabízí přes 15 terapeutických center, nejvíce v Praze, Brně a Ostravě. Cena za jedno sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč, v závislosti na zkušenosti terapeuta a místě.Od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. To je první skutečný krok k tomu, aby tato metoda nebyla jen pro ty, kdo si ji mohou dovolit. Zatímco jiné země, jako Německo nebo Švédsko, mají herní terapii zařazenu v základní péči, Česko se teprve učí, jak ji integrovat.
Co říkají kritici?
Není to všechno zlaté. Někteří vědci, jako prof. MUDr. Jan Škoda z 1. LF UK, upozorňují: „Nemáme dostatek velkých studií, které by to vědecky potvrdily.“ A má pravdu. Herní terapie je obtížně měřitelná. Jak změříte „snížení strachu“? Jak porovnáte „výraznější sebevědomí“ s čísly?Ale klinická praxe mluví jinak. Rodiče, učitelé, lékaři - všichni vidí změny. Dítě, které se dříve skrývalo pod stol, teď hovoří o nemocnici. Dítě, které mělo každý večer bolest bříška, už nepláče. Dítě, které se bálo spát, teď spí celou noc.
Herní terapie není „alternativní léčba“. Je to hluboký psychologický proces, který využívá přirozenou schopnost dítěte hrat. A pokud se vám zdá, že to zní příliš jednoduše - přemýšlejte o tom: proč dítě, které neumí říct, že ho bojí zákrok, umí říct to ve hře? Protože hra je jeho pravda. A někdy je to jediná pravda, kterou dokáže říct.
Co dělat, když si myslíte, že vaše dítě potřebuje herní terapii?
Nečekáte, až se to samo vyřeší. Neříkáte „to přejde“. Necháte dítě hrat - ale také hledejte odborníka.- Požádejte lékaře o doporučení dětského klinického psychologa se specializací na herní terapii.
- Podívejte se na portál Hlas dítěte nebo Terapie24 - tam najdete seznam center v ČR.
- Připravte se na to, že první sezení může být tiché. Dítě se nechá nechat. To je v pořádku.
- Neptejte se po sezení: „Co dělali?“ Otázka, která má smysl, je: „Jak se dnes cítilo?“
Nejde o to, aby dítě „bylo v pořádku“. Jde o to, aby se cítilo slyšené. A hra je ten jazyk, ve kterém to umí říct.
Je herní terapie jen pro malé děti?
Ne. Herní terapie je nejčastěji používána u dětí ve věku 2,5 až 12 let, protože v tomto věku je hra hlavní formou komunikace. Ale i starší děti a dospívající, kteří mají problémy s vyjádřením emocí, mohou využít symbolické hry - například s hračkami, kreslením nebo příběhy. Některé terapeuty pracují s dětmi až do 16 let, pokud hra zůstává jejich přirozeným způsobem zpracovávání zážitků.
Může herní terapie nahradit léky nebo jinou psychoterapii?
Nehradí léky, ale může je doplnit. Pokud dítě má například úzkostnou poruchu a lékař doporučuje léky, herní terapie může pomoci zpracovat příčiny úzkosti, které léky neovlivňují. V některých případech, zejména u lehkých form úzkosti nebo tělesných příznaků, může být herní terapie jedinou potřebnou formou podpory. Rozhoduje o tom terapeut společně s rodinou a lékařem.
Může rodič provádět herní terapii doma?
Ne. Herní terapie je odborná psychologická intervence, kterou může provádět pouze kvalifikovaný odborník. Rodiče však mohou vytvářet bezpečné prostředí doma, kde dítě může volně hrát. Nenechávejte ho „hrát s lékaři“ jen proto, že to vidíte. Neříkejte „to je jen hra“. Nechte ho být. Někdy je nejlepší terapie jen přítomnost a čas.
Jak se liší herní terapie od běžné hry?
Běžná hra je volná, bez cíle. Herní terapie má cíl - pomoci dítěti zpracovat emocionální zátěž. Terapeut sleduje, jak se hra mění, co se opakuje, jaké emoce se objevují. Většinou se dítě neuvědomuje, že hraje terapii - ale terapeut ano. To je rozdíl: jedna hra je jen hra, druhá je jazyk, který se učíte číst.
Je herní terapie vhodná pro děti s autistickým spektrem?
Ano, a často je jednou z nejúčinnějších metod. Děti s autistickým spektrem často komunikují přes akce, ne slova. Herní terapie jim umožňuje vyjádřit strach, frustraci nebo přání bez nutnosti mluvit. Používají se specifické hračky a struktury, které respektují jejich potřebu po stabilitě, ale zároveň jim otevírají prostor pro emocionální výraz. Centra jako Stropoffka v Praze toto využívají úspěšně u desítek dětí.
Nezapomeňte: dítě, které se bojí, nemusí mluvit. Ale vždycky hraje. Stačí umět sledovat.