Diagnostický úvod v psychoterapii: krok za krokem - anamnéza a formulace problému

První setkání mezi terapeutem a klientem je často rozhodujícím momentem - právě zde se staví základ pro celý terapeutický proces. Diagnostický úvod není jen formální sběr faktů, ale také první krok ke skutečnému spojení, kde se klient cítí akceptovaný a součástí společného projektu změny.

Co je diagnostický úvod?

Diagnostický úvod je úvodní fáze psychoterapeutického procesu, během které terapeut sbírá informace, posuzuje léčitelnost a společně s klientem vytváří první terapeutický rámec. Podle Vymětala (2005) zahrnuje pět hlavních kroků: přijetí pacienta, první interview, anamnestický rozhovor, posouzení léčitelnosti a formulaci terapeutického kontraktu. Tyto kroky jsou v praxi propletené a tvoří plynulý dialog.

Klíčové kroky diagnostického úvodu

  • Přijetí a první kontakt - terapeut projeví otevřenost, respekt a empatii, čímž vytvoří bezpečný prostor.
  • První interview - stručná orientační část, kde se zjišťují základní důvody příchodu a očekávání.
  • Anamnestický rozhovor - hlavní sběr dat (viz další kapitola).
  • Posouzení léčitelnosti - terapeut zvažuje, zda jsou potíže vhodné k psychoterapeutické intervenci.
  • Formulace terapeutického kontraktu - společně se stanoví cíle, frekvence sezení a vzájemné závazky.

Anamnéza - co a jak sbírat

Anamnéza je strukturovaný rozhovor, během kterého terapeut získává informace o současných potížích, vývojové historii, vztazích a sociálním kontextu klienta. Ministerstvo zdravotnictví ČR (Příloha č. 65 VP) doporučuje rozdělit čas takto:

  1. Současné potíže - 30 % času.
  2. Vývojová historie - 25 % času.
  3. Vztahové kontexty - 20 % času.
  4. Zdravotní stav - 15 % času.
  5. Životní podmínky a sociální zdroje - 10 % času.

Techniky, které terapeut během anamnézy používá, zahrnují otevřené dotazy, aktivní naslouchání, reflexi a kontrolu souvislostí. Důležité je zaznamenat nejen verbální obsah, ale i neverbální projevy - hlas, tempo řeči a tělesnou řeč, protože ty často odhalují skryté emoce.

Terapeut s papírovým seznamem pěti částí anamnézy a ikonami témat.

Formulace problému - společný výstup

Formulace problému je proces, při němž terapeut a klient společně definují konkrétní terapeutické cíle a jejich měřitelné ukazatele. Ideální je použít model SMART:

  • Specifické - jasně vymezený stav, který chceme změnit.
  • Měřitelné - je možno sledovat pokrok (např. počet úzkostných záchvatů za týden).
  • Dosažitelné - cíl by měl být realistický vzhledem k možnostem klienta.
  • Relevantní - souvisí s hlavními životními hodnotami.
  • Časově omezené - stanoví se termín, do kterého bude cíl dosažen.

Formulace není jednorázová - po každém sezení může dojít k úpravě, což odráží dynamiku terapeutického vztahu.

Přístupy k diagnostickému úvodu: psychiatrický vs. psychodynamický

Holub a Telerovský (2013) rozlišují dva hlavní přístupy:

Srovnání psychiatrického a psychodynamického přístupu
Aspekt Psychiatrický (deskriptivně‑explorační) Psychodynamický (vztahově‑dynamický)
Cíl rozhovoru Identifikace patologie, strukturované klinické kritéria (DSM‑5, ICD‑11) Umístění životních událostí do vývojového kontextu, zachycení emocí v terapeut‑klient vztahu
Počet sezení 1-3 sezení (rychlé zjištění) 3-5 sezení (hlubší průzkum)
Standardizace Vysoká - využívá se strukturované dotazníky a diagnostické manuály Nižší - více závisí na terapeutově subjektivním vnímání
Rizika Redukcionismus, možná ignorace významu osobního kontextu Subjektivita, obtížná replikace a měření
Výhody Rychlý přehled, vhodné pro rozhodování o lékařské intervenci Hloubka porozumění, lepší podklad pro dlouhodobou práci

V praxi mnoho českých terapeutů kombinuje oba přístupy - takzvaný hybridní model, který podle EFPP (2021) používá 68 % odborníků v ČR.

Praktické tipy pro terapeutický úvod

  • Naslouchání napřed - podle EFPP (2010) by se mělo v první seanci věnovat 70 % času naslouchání a 30 % kladení otázek.
  • Dokumentace - zákon č. 372/2011 Sb. vyžaduje zapsání anamnézy, diagnostických závěrů, terapeutického plánu a podepsaného kontraktu.
  • Vyvážení empatie a profesionality - udržujte otevřený postoj, ale zároveň zaznamenávejte objektivní data.
  • Časový rozvrh - průměrně 2-4 sezení po 50‑60 minut (průzkum ČPS, 2020).
  • Využití digitálních nástrojů - předprvní sezení můžete poslat klientovi online dotazník (42 % terapeutů v Praze už takové nástroje používají).
Triáda odborníků u kulatého stolu s SMART cílem a digitálním dotazníkem.

Aktuální trendy a budoucí vývoj

Od roku 2020 se v České republice rozšiřuje kulturovědomá diagnostika, která zohledňuje jazyk, náboženské zvyky a sociální postavení klienta. Aktualizovaný etický kodex (červen 2022) povzbuzuje terapeuty, aby při anamnéze kladli otázky typu „Jak vám vaše kulturní prostředí pomáhá nebo ztěžuje řešení potíží?“.

Technologický pokrok přináší aplikace pro sběr anamnestických dat před první schůzkou. Tyto nástroje umožňují automatické vytvoření stručného souhrnu, který terapeut může během úvodního setkání rychle ověřit a doplnit.

Do roku 2025 podle studie Evropského úřadu pro duševní zdraví očekáváme, že 75 % diagnostických úvodů bude zahrnovat multidisciplinární posudek - spolupráce psychologa, psychiatra a sociálního pracovníka. Tento směr má potenciál snížit riziko chybné diagnózy a zvýšit kvalitu terapeutického plánu.

Jak se připravit na svůj první diagnostický úvod

Pokud jste klient, který se chystá na první setkání, můžete udělat pár jednoduchých kroků:

  1. Rozmyslete si hlavní témata, která chcete probrat - ať už jsou to vztahy, stres nebo konkrétní symptomy.
  2. Sepsání stručného životního příběhu (významné události, rodinná struktura, pracovní okolnosti) pomůže ušetřit čas.
  3. Buďte otevření o svých očekáváních - co od terapie chcete dosáhnout?
  4. Vyzkoušejte digitální dotazník, pokud vám terapeut nabídne odkaz - usnadní to první rozhovor.

Pro terapeuta je klíčové respektovat zákonné požadavky, vytvořit bezpečný prostor a využít strukturovaný přístup, který umožní rychle a přesně definovat terapeutické cíle.

Závěrečné myšlenky

Diagnostický úvod není jen administrativní povinnost. Je to první společná karta, na které se staví důvěra, jasnost cílů a smysl pro směr dalšího terapeutického místa. Ať už zvolíte psychiatrický, psychodynamický nebo hybridní přístup, důležité je zachovat rovnováhu mezi objektivním sběrem informací a hlubokým lidským pochopením.

Jak dlouho běžně trvá diagnostický úvod?

V praxi se diagnostický úvod koná během 2‑4 sezení, každé trvá přibližně 50‑60 minut. Psychiatrický přístup může být kratší (1‑3 sezení), zatímco psychodynamický často vyžaduje 3‑5 sezení.

Které diagnostické nástroje jsou v ČR povinné?

Nejsou právně povinné konkrétní testy, ale terapeut musí dodržet zákon č. 372/2011 Sb. a mít dokumentaci obsahující anamnézu, diagnostické závěry a terapeutický kontrakt. V praxi se často používají DSM‑5 a ICD‑11 jako referenční rámce.

Jaký je rozdíl mezi terapeutickým kontraktem a formulací problému?

Kontrakt je formální dohoda o frekvenci, délce a pravidlech terapie (např. zrušení sezení). Formulace problému je konkrétní popis toho, co chce klient v terapii měnit, a zahrnuje SMART cíle.

Mohu si před první schůzkou připravit vlastní otázky?

Ano, je to doporučeno. Přemýšlejte o tom, co vás trápí, jaké situace vás nejvíce zatěžují a co od terapie očekáváte. Tím usnadníte terapeutovi orientaci a ušetříte čas během anamnézy.

Jaké jsou aktuální trendy v diagnostickém úvodu?

Mezi hlavní trendy patří hybridní kombinace psychiatrického a psychodynamického přístupu, využívání digitálních před-anamnestických dotazníků a větší důraz na kulturovědomou diagnostiku, která bere v úvahu sociální a kulturní kontext klienta.