Autistický savantismus není choroba. Není ani genialita. Je to neobvyklý způsob, jakým mozek některých lidí s autismem zpracovává informace - a výsledkem může být schopnost, která překračuje hranice toho, co se považuje za normální. Někdo si pamatuje každý den v týdnu, kdy byl na světě Slunce, nebo hraje na klavír skladby, které slyšel jednou, bez not. Někdo vykreslí detailní kresby měst, která nikdy neviděl, nebo spočítá prvočísla do deseti tisíc za pár sekund. Tyto schopnosti nevznikají z ničeho. Vznikají z toho, že mozek funguje jinak.

Co je autistický savantismus?

Autistický savantismus je termín, kterým označujeme situaci, kdy člověk s poruchou autistického spektra (PAS) vykazuje výjimečné schopnosti v některé oblasti - přestože v jiných oblastech má vývojové obtíže. Tento jev se nezavádí jako samostatná diagnóza, ale jako projev, který se může vyskytnout u lidí s autismem. Podle studií se objevuje u přibližně jednoho z deseti lidí s autismem. Většina z nich má zároveň obtíže s komunikací, sociálními vazbami nebo se stereotypním chováním.

Nejčastější oblasti, kde se tyto schopnosti projevují, jsou:

• Paměť: Zpaměti si zapamatují tisíce čísel, datumů, jmen, cest, hudby. Někteří si pamatují každý den v kalendáři od roku 1900 a vědí, jaký den v týdnu to byl.
• Matematika: Rychle spočítají složité operace, rozpoznají prvočísla, poznají vzory v číslech, které ostatní nevidí.
• Hudba: Hrají na nástroj bez výuky, zpívají skladby po jediném slyšení, mají dokonalý sluch.
• Umění: Kreslí detailní krajiny, architekturu, portréty - často s přesností, kterou by nezvládli ani vzdělaní umělci.
• Prostorové schopnosti: Více než polovina savantů má výjimečnou schopnost představovat si objekty ve 3D, orientovat se v prostoru, pamatovat si mapy.

Je důležité pochopit: tyto schopnosti neznamenají, že člověk je „geniální“ ve všem. Mnozí savanti nemají schopnost vyjádřit své myšlenky slovy, nerozumí emocím druhých, neumí se chovat v sociálních situacích. Jejich mozek je jako počítač s jedním super výkonným programem - ale ostatní systémy jsou pomalé nebo nefunkční.

Proč to vůbec funguje?

Neurologové si všimli, že u mnoha savantů je poškozený levý přední spánkový lalok mozku. Tato oblast odpovídá za zpracování jazyka, sociálního chápání a obecného smyslu pro kontext. Když je tato oblast oslabená, mozek přesměruje své zdroje do jiných částí - například do oblastí, které zpracovávají vizuální informace, paměť nebo rytmy.

Ve výzkumných laboratořích vědci dokonce dokázali dočasně „vypnout“ tuto oblast u zdravých lidí pomocí magnetické stimulace. Výsledek? Někteří z nich začali ukazovat schopnosti podobné těm savantů - například rychlejší počítání nebo lepší paměť na čísla. To znamená, že tyto schopnosti nejsou „magické“. Jsou přirozeným důsledkem jiného fungování mozku.

Podle výzkumníka Darolda Trefferta, který studoval savantismus více než 50 let, existují tři typy:

• Vrozený: Nejčastější. Vyskytuje se u lidí s autismem od dětství.
• Získaný: Vzniká po mozgové poranění, infarktu nebo jiném poškození. Vyskytuje se jen u několika desítek lidí na světě.
• Náhlý: Výjimečný případ, kdy člověk náhle získá výjimečné schopnosti bez předchozího vývojového postižení - například po úrazu hlavy.

Nejčastější je tedy vrozený typ - a právě ten je spojen s autismem.

Je to výhoda nebo nevýhoda?

Společnost často vidí savantismus jako „zázrak“ - a tak ho buď romantizuje, nebo ho ignoruje. Ale pro člověka, který ho zažívá, to není zázrak. Je to jeho realita.

Uvažujme příklad: Dítě s autistickým savantismem dokáže vykreslit kompletní mapu Prahy z paměti, ale nemůže říct, kdy má jít do školy, protože nechápe slovo „čas“. Nebo: Muž, který si pamatuje všechny hry fotbalového týmu od roku 1980, ale neví, jak se zeptat na cestu. Jeho schopnosti ho nezachraňují. Nezachraňují ho ani před izolací, nebo před tím, že ho lidé nechápou.

Je tedy důležité pochopit: výjimečné schopnosti neznamenají, že člověk „není postižený“. On je postižený - ale má i něco, co je vzácné. A právě to něco je klíčem k jeho rozvoji.

Co pomáhá při podpoře?

Podpora autistického savanta začíná tím, že přestaneme hledat „normu“. Každý člověk s autismem je jiný. Někdo potřebuje ticho, někdo potřebuje ritmus. Někdo potřebuje vizuální návody, někdo jen čas.

Zde je, co funguje:

1. Respektujte jeho zájem: Pokud se dítě věnuje číslům, nechte ho počítat. Pokud kreslí, dejte mu papír a tužky. Nezkoušejte ho přeměnit na „normálního“. Zájem je jeho most k světu.
2. Vytvořte strukturu: Lidé s autismem potřebují jasná pravidla, předvídatelnost. Plán dne, vizuální kalendář, konzistentní rutiny - to vše snižuje úzkost a umožňuje soustředit se na to, co umí dobře.
3. Využijte jeho silné stránky jako most: Pokud umí počítat, použijte čísla k výuce času, peněz, nebo sociálních situací. Pokud umí kreslit, použijte kresby k vysvětlení emocí nebo pravidel. Jeho schopnosti nejsou jen „výhodou“. Jsou nástrojem k rozvoji všech ostatních oblastí.
4. Podporujte komunikaci, i když je jiná: Někteří savanti nemluví. Ale mohou komunikovat pomocí obrázků, techniky, pohybu, hudby. Nenechte je být tiše. Najděte způsob, jak s nimi mluvit.
5. Nezaměňujte schopnost s inteligencí: Savant nemusí mít vysoké IQ v obecném smyslu. Jeho inteligence je jiná - specializovaná. Nevyžaduje se mu, aby byl „všestranně chytrý“. Stačí, aby mohl být ten, kým je.

V České republice se některé školy a centra začínají zaměřovat na „silně stránky“ při výuce dětí s autismem. Například v Olomouci a Brně existují programy, kde děti s autistickým savantismem vytvářejí umělecké díla, která jsou pak vystavována. Některé z nich už dnes pracují jako umělci, grafici nebo kalkulačníci v technických firmách. Nejsou „zachráněni“ - jsou přijati.

Co se stane, když to ignorujeme?

Když se zaměříme jen na „odstranění příznaků“ autismu - na „normalizaci“ - a ignorujeme jeho výjimečné schopnosti, přicházíme o to nejcennější. Přicházíme o člověka, který může přinést něco, co nikdo jiný nedokáže.

Někteří savanti nikdy nebudou moci žít samostatně. Někteří budou potřebovat pomoc celý život. Ale to neznamená, že jejich život nemá hodnotu. Naopak - jejich schopnosti nám ukazují, jak široké může být lidské mozkové potenciály. A jak málo víme o tom, jak funguje lidský mozek.

Je to jako kdybychom měli klíč od skříně, ale nechali jsme ji zavřenou, protože se bojíme, že v ní není „normální“ věci. Ale v ní je něco, co může změnit svět.

Co můžete udělat?

Nejde o to, aby každý z nás stal se zvláštním vzdělávačem. Ale můžeme začít tím, že přestaneme považovat tyto schopnosti za „divnost“.

• Pokud máte dítě s autismem: Pozorujte, co ho baví. Co dělá, když je v klidu? Co mu přináší radost? To je vaše cesta k němu.
• Pokud pracujete ve škole nebo v terapii: Nenechte se omezit standardními testy. Někdo nemá schopnost odpovědět na otázku, ale může ji vykreslit. Někdo nemluví, ale může zazpívat odpověď.
• Pokud jste rodič, učitel nebo kolega: Neříkejte: „To je neskutečné.“ Řekněte: „Jak to můžeme využít?“

Podpora autistického savanta není o tom, aby se stal „normálním“. Je o tom, aby se stal tím, kým je - a aby svět našel způsob, jak ho slyšet, vidět a ocenit.

Je možné, že jste někdy potkali savanta?

Možná ano. Možná jste viděli muže, který počítal všechny auta, která projela ulicí, nebo dívku, která zpívala operu po jediném poslechu. Možná jste si to jen neuvědomili. Protože savanti nečekají, že je někdo pozná. Oni jen dělají to, co vědí - a často to dělají tichým způsobem.

Jejich schopnosti nejsou pro zábavu. Nejsou pro přehlídky. Jsou pro ně. A pro nás - pokud se naučíme pozorovat, mohou být i pro nás.