Stojíte před volbou: máte se nechat léčit léky, psychoterapií nebo obojím? Mnoho lidí v Česku si tuto otázku klade, když se cítí unavení, beznadějné nebo přetížené. A oprávněně. Ne každá deprese je stejná. A ne každá léčba funguje stejně u každého. Kombinace antidepresiv a psychoterapie není jen trendy, ale v mnoha případech nejúčinnější cesta ven z hlubokého úpadku.

Proč nejsou léky nebo psychoterapie sama o sobě dostatečné?

Představte si, že máte zlomenou nohu. Lékař vám dá bolestivé léky - to zmírní bolest. Ale bez fyzioterapie se noha nezahojí správně. Stejně je to s depresí. Antidepresiva pomáhají vyrovnat chemické nerovnováhy v mozku, ale neučí vás, jak se vypořádat s negativními myšlenkami, jak se znovu spojit s lidmi nebo jak překonat stres, který vás do depresivního stavu vrazil. Psychoterapie vám dá nástroje, ale když jste v tak hlubokém úpadku, že nemáte sílu ani vstát z postele, není terapie sama o sobě dostatečná. Kombinace je jako léky + cvičení - společně fungují lépe.

Kdy je kombinace doporučená?

V České republice se lékaři řídí jasnými pokyny. Pokud máte mírnou depresi, začíná se obvykle psychoterapií. Ale pokud je deprese středně těžká nebo těžká - tedy když jste schopni jen omezeně pracovat, máte problémy s jídlem, spánkem, nebo se cítíte bezmocně - doporučuje se kombinace od samého začátku. Podle dat z roku 2022 už 47 % pacientů s depresí v Česku dostává obě formy léčby. A to není náhoda. Metaanalýzy ukazují, že u těžkých forem depresivní poruchy kombinovaná léčba pomáhá 75-80 % lidí, zatímco samotné léky jen 50-60 % a psychoterapie samotná jen 40-50 %.

Jak probíhá kombinovaná léčba v praxi?

Jsou dvě hlavní možnosti. První je paralelní léčba - jedna osoba vám předepisuje léky (psychiatr), druhá vás vede v terapii (psychoterapeut). To je nejčastější způsob v Česku. Výhoda je jasná: každý se zaměřuje na svou oblast. Nevýhoda? Pokud se lékař a psychoterapeut nekomunikují, můžete se cítit jako míč mezi dvěma hráči. Druhá možnost - integrovaná léčba - je vzácnější. Zde máte jednoho lékaře, který je zároveň psychoterapeutem a může léky předepisovat i v rámci terapie. To je ideální, ale málo kdo má kvalifikaci na obě role. V praxi to znamená, že pokud máte psychiatra i psychoterapeuta, je vaší odpovědností zajistit, aby se o vás „pohovořili“. Nechte je vědět, že chcete, aby spolupracovali.

Která psychoterapie se nejlépe kombinuje s léky?

Ne všechny typy terapie se rovněž hodí k lékům. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejčastěji používaná - 45 % případů v Česku. Proč? Protože se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování, která zhoršují deprese. Když berete SSRI, které pomáhají zklidnit emocionální bouři, KBT vám pomáhá naučit se, jak se k těmto myšlenkám vůbec přistupovat. Druhou častou volbou je interpersonální terapie (25 %), která se zaměřuje na vztahy - co když jste se rozloučili, ztratili práci nebo se cítíte osamělí? Psychodynamická terapie (15 %) je hlubší, ale trvá déle a není vždy nejrychlejší volbou, pokud potřebujete rychlejší úlevu.

Co když léky nepomohou?

Někdo řekne: „Vyzkoušel jsem tři antidepresiva a nic.“ To není konec. To je signál, že potřebujete jiný přístup. Farmakorezistence není vzácnost - v Česku jí trpí přibližně 30 % lidí s depresí. Zde přichází na řadu augmentace. To znamená, že k vašemu léku přidají další, který nejde do skupiny antidepresiv, ale pomáhá jeho účinku. Například bupropion, který může zlepšit sexuální dysfunkci způsobenou SSRI. Nebo modafinil, který pomáhá s únavou a nechutenstvím. V některých případech se používá i metyrapon, který ovlivňuje stresové hormony. Ale všechno to musí být pečlivě navrženo lékařem. Nikdy si nezvyšujte dávky sami.

Co může zhoršit léčbu?

Některé věci, které si lidé myslí, že pomáhají, ve skutečnosti zhoršují léčbu. Například melatonin - často užívaný na spánek - může v kombinaci s antidepresivy způsobit přílišnou ospalost nebo narušit přirozený rytmus spánku. Benzodiazepiny (klidové léky) mohou zhoršit průběh úzkostných poruch, pokud jsou používány dlouhodobě spolu s psychoterapií. A přílišná zátěž - když se snažíte zároveň chodit na terapii dvakrát týdně, brát tři léky a ještě pracovat plný úvazek - může vést k vyhoření. 15 % lidí v průzkumech ukončilo léčbu právě proto, že se cítila přetíženě. Nejde o to, dělat všechno najednou. Jde o to, dělat to správně.

Co se děje v Česku dnes?

Za posledních deset let se podíl lidí, kteří dostávají kombinovanou léčbu, zvýšil z 32 % na 47 %. A to je jen začátek. Ministerstvo zdravotnictví plánuje do roku 2025 zvýšit tento podíl na 55-60 %. Proč? Protože se mění přístup. Už nejde jen o to „dát léky a zapomenout“. Jde o to, aby člověk opravdu zvládl život znovu. Nové národní standardy, zvýšené financování psychosociálních služeb a růst počtu certifikovaných psychoterapeutů (z 1 250 v roce 2015 na 2 180 v roce 2022) to umožňují. V Praze je kombinovaná léčba dostupná pro 85 % lidí. V Karlovarském kraji jen pro 35 %. To je problém. Ale řeší se. Telemedicína, která je nyní v 65 % psychiatrických ambulancí, pomáhá překonat vzdálenost. A nový pilotní projekt v Motole využívá farmakogenetické testování - tedy genetické testy, které ukazují, jaký lék vám bude fungovat nejlépe. První výsledky ukazují 23 % vyšší úspěšnost.

Co můžete udělat teď?

Pokud se cítíte, že léky nebo terapie samotné nestačí, neváhejte se zeptat. Řekněte svému psychiatrovi: „Chci zkusit kombinaci.“ Řekněte svému psychoterapeutovi: „Můžeme se domluvit, abyste se spojili s lékařem?“ Nechte se nechat vyslechnout. Pokud vám někdo řekne: „To je zbytečné, stačí jen léky,“ - hledejte jiného lékaře. Váš život není náhodný experiment. Kombinovaná léčba není „víc“ - je to „správně“. A to, co vám chybí, není jen chemie v mozku. Je to i schopnost znovu věřit, že se to dá změnit. A to se dá naučit. S podporou, která je vám slušná.

Co se stane, když přestanete?

Někdo si myslí, že když se cítí lépe, může přestat s léky i s terapií. To je nejčastější chyba. Zastavení léků před 6-12 měsíci zvyšuje riziko návratu depresivního stavu o 50 %. A odstup od terapie před tím, než si osvojíte nové návyky, znamená, že se budete opět potýkat se stejnými myšlenkami. Nejde o to, aby vás léčba „vyléčila“. Jde o to, aby vás naučila, jak žít sám se sebou. A to trvá čas. Ne týdny. Ale měsíce. A možná i roky. Ale je to cesta, která stojí za to.