Adlerovská psychoterapie není jen další metoda, jak se vypořádat se stresem nebo úzkostí. Je to cesta, jak pochopit, proč děláte v životě přesně to, co děláte - a jak si můžete vybrat jinou cestu. Založená na práci Alfreda Adlera, který v roce 1911 opustil Freudovu psychoanalýzu, tato terapie se nezaměřuje na minulé traumata nebo skryté pudy, ale na to, co vás pohání dopředu. A to je klíč.

Co je životní styl a proč je důležitý?

Životní styl není to, co si vyberete na víkend. Je to vaše vnitřní mapa světa - vytvořená už v dětství a potvrzovaná každým rozhodnutím, které dnes děláte. Adler říkal, že každý člověk vytváří jedinečný způsob, jak vnímat svět, jak reagovat na výzvy a jak se snaží najít místo mezi lidmi. Tento styl se formuje na základě toho, jak jste si v dětství vykládali svou méněcennost. Když jste byli nemocný, když jste měli slabšího bratra, když jste se cítili zanedbaní - vaše mozek si vytvořil strategii: „Musím být lepší, silnější, dokonalý, abych byl důležitý.“

Tato strategie se pak přenáší do dospělosti. Někdo se stane nadměrně náročným pracovníkem, jiný se stáhne do izolace, třetí se snaží ovládat všechny kolem sebe. Všechno to je pokus o překonání pocity méněcennosti. A právě to je místo, kde začíná Adlerovská terapie - ne s analýzou minulosti, ale s otázkou: „Jaký cíl má vaše chování dnes?“

Sociální zájem: Největší síla, kterou máte

Adler věřil, že lidské štěstí nevychází z osobního úspěchu, ale z sociálního zájmu. Nejde o to, že byste měli být „dobrý člověk“. Jde o to, že když se připojíte k něčemu většímu než sami sebe - rodině, práci, komunitě - vaše pocit méněcennosti přestane být vaší hlavní motivací. Místo toho začnete cítit příslušnost.

Tady je rozdíl oproti kognitivně-behaviorální terapii: KBT vás učí, jak změnit myšlenky. Adlerovská terapie vás vede k tomu, jak změnit svůj vztah k lidem. Když se někdo zorientuje, že jeho agresivita v práci je jen pokus o to, aby „nebyl vidět jako slabý“, a začne se soustředit na spolupráci místo na překonávání ostatních, změna není jen povrchová - je hluboká. A trvá.

Podle průzkumu České asociace klinických psychologů z roku 2022, kde bylo dotazováno 150 klientů, 82 % lidí, kteří prošli Adlerovskou terapií, hlásilo zlepšení sebevědomí. A 76 % řeklo, že se jim lépe daří budovat vztahy. To není náhoda. Když se přestanete snažit dokázat, že jste „dostatečně dobrý“, začnete být prostě přítomný.

Šest fází terapie: Co se skutečně děje v sezení?

Adlerovská terapie není volná diskuse. Má strukturu, která je jasná, ale neformální. První fáze trvá 3-5 sezení a jde o jednu věc: vytvořit bezpečí. Terapeut neříká: „Co vás trápí?“ Ale: „Jak se vám tady daří?“ A poslouchá. Skutečně poslouchá. Bez soudů. Bez návrhů. Jen přijímá. Toto je základ. Klient musí cítit, že ho nebudou „opravovat“ - ale podporovat.

Druhá fáze je sběr informací. Terapeut se ptá na první vzpomínky: „Jaký jsi byl dítě? Co jsi si myslel, že musíš dělat, aby tě někdo miloval?“ Tyto vzpomínky nejsou jen historie - jsou klíčem k vašemu životnímu stylu. Například: „Můj otec mi říkal, že jsem „příliš citlivý“. Od té doby jsem se snažil být „silný“ v každém vztahu.“ Tento vzor se opakuje ve všech vašich vztazích - v práci, v lásce, v přátelství.

Třetí fáze je analýza životního stylu. Terapeut vám pomůže uvidět, jak vaše dětské rozhodnutí ovlivňuje vaše dospělé chování. Čtvrtá fáze je povzbuzování - encouragement. To není „dobře, jsi skvělý“. Je to: „Vím, že to bylo těžké. A ty jsi to přežil. A teď máš volbu.“

Pátá fáze je společné vytváření nových cílů. Místo „musím být dokonalý“ se stává „chci být autentický“. A šestá fáze je podpora při implementaci změny. Nejde o to, abyste se „vylepšili“. Jde o to, abyste se připojili.

Co říkají ti, kdo to zkusili?

Na českém fóru psychopomoc.cz se klient Pavel popsal: „Terapeut mi pomohl pochopit, jak můj dětský pocit méněcennosti ovlivňuje mé současné vztahy. A naučil mě, jak s tím konstruktivně pracovat.“ Neřekl: „Už se cítím lépe.“ Řekl: „Pochoval jsem to.“

Někteří klienti, kteří hledají rychlé řešení, se zklamají. „Nevěděl jsem, že to bude trvat tak dlouho,“ napsal jeden. „Nikdo mi neřekl, co mám dělat hned zítra.“ To je pravda. Adlerovská terapie není návod na rychlou úpravu. Je to přeměna identity. A to trvá. Ale když se změna stane, nevymizí - je uvnitř vás.

Pro koho je tato terapie nejlepší?

Adlerovská psychoterapie funguje nejlépe u lidí, kteří:

• se cítí izolovaní, i když jsou kolem nich lidé
• trpí opakujícími se problémy ve vztazích - vždycky stejný vzor
• jsou příliš kritičtí k sobě samotným
• chtějí pochopit, proč dělají věci, které jim neodpovídají
• chtějí změnu, která nezávisí na „vyřešení minulosti“

Není vhodná pro ty, kteří hledají přesné návody, cvičení nebo „techniky“. Tady nebudete počítat dechy nebo plánovat týdenní úkoly. Tady se hledá smysl. A potom se mění život.

Co je na tom všechno nového?

Adlerovská psychoterapie je stará více než 100 let. Ale dnes je živější než kdy jindy. V říjnu 2022 se v Praze konala mezinárodní konference, kde byla představena „Adlerovská terapie pro digitální generaci“. Co to znamená? Že lidé, kteří trpí izolací na Instagramu, kteří se snaží „vypadat dokonale“ v TikToku, kteří se cítí méněcenní kvůli počtu „lajků“ - to jsou přesně ti, kteří potřebují Adlera dnes.

Terapeuti dnes integrují přístupy pozitivní psychologie. Místo toho, aby se zaměřovali jen na „co je špatně“, učí klienty hledat „co je silné“. A to je přesně to, co dnes potřebujeme: ne víc sebevědomí, ale větší příslušnost.

Podle prognózy Dr. Jana Dvořáka z Univerzity Karlovy bude podíl Adlerovské psychoterapie na českém trhu stoupat na 8-10 % do roku 2027. Proč? Protože lidé přestávají věřit, že „všechno je v hlavě“. Věří, že všechno je ve vztazích.

Co vás čeká, když se rozhodnete začít?

První sezení nebude o tom, co vás trápí. Bude o tom, jestli se cítíte bezpečně. Druhé sezení nebude o tom, jak jste se cítili v dětství. Bude o tom, jak se cítíte teď. A třetí sezení už nebude o tom, kdo jste byli. Bude o tom, kdo chcete být.

Adlerovská psychoterapie neřeší problémy. Mění jejich smysl. A to je rozdíl, který se nevytratí. Když pochopíte, že vaše agresivita je jen strach, že nejste dostačující - a že to můžete změnit - přestáváte být vězněm minulosti. Začínáte být autorem svého života.