ADHD a úzkost se často vyskytují spolu - a to nejen náhodou. U každého třetího dítěte s ADHD najdeš i úzkostní poruchu. U dospělých je to ještě častější: až 80 % lidí s ADHD trpí zároveň nějakou formou úzkosti. To není jen „máš strach“ nebo „nemůžeš se soustředit“. Je to složitá interakce dvou poruch, které se navzájem posilují. A když se léčí jen jedna z nich, druhá se jen zhoršuje.

Proč se ADHD a úzkost tak často objevují spolu?

1. ADHD způsobuje, že dítě nebo dospělý často selhává - zapomíná domácí úkoly, zpožďuje se, neumí plánovat. To vede k kritice, stydění, pocitu, že „jsem zbytečný“.
2. Úzkost pak vzniká jako reakce na tuto neustálou neúspěšnost. Člověk se začne bát nových situací, strachuje z hodnocení, z neúspěchu, z toho, že „někdo si toho všimne“.
3. Zároveň úzkost zhoršuje ADHD: když máš strach, těžko se soustředíš. Pracovní paměť se zhoršuje, kognitivní flexibilita klesá. Dítě, které dříve bylo impulzivní, se náhle stane zavřeným, nechce mluvit, vyhýbá se škole.

Nejde tedy o „dvě poruchy na jednom člověku“. Jde o jednu komplexní situaci, kde každá porucha ovlivňuje druhou. To znamená, že léčba musí být integrovaná - nemůžeš řešit jen ADHD nebo jen úzkost.

Co dělá farmakoterapie? A proč nestačí sama?

Stimulancia, která pomáhá většině lidí s ADHD, může u komorbidních pacientů úzkost zhoršit. Proto se často volí atomoxetin. Ten není stimulant - působí na noradrenalin a pomáhá jak s pozorností, tak s úzkostí. Studie ukazují, že u dětí snižuje symptomaty ADHD o více než 50 % a úzkost o 20-30 %. U dospělých je efekt podobný - a navíc je dobře tolerován.

Ale tady je klíčový bod: léky samy o sobě nevyřeší problém. Když dítě má strach z mluvení ve třídě, lék mu neukáže, jak to řešit. Když dospělý neumí plánovat týden, lék mu nevytvoří kalendář. Farmakoterapie stabilizuje základ - ale psychoterapie učí, jak žít s tím, co zůstalo.

Zlatý standard: Kognitivně behaviorální terapie (KBT) upravená pro ADHD

Standardní KBT pro úzkost funguje dobře u lidí bez ADHD. Ale když máš problém s pamětí, organizací a vydržením, tradiční 50minutové sezení s domácími úkoly selhává. Proto se používají modifikované protokoly.

• Krátká sezení - 25-30 minut, ne 50. Dlouhé rozhovory přetěžují mozek.
• Vizuální pomůcky - obrázky, plány, barevné tabulky. Slova samotná nestačí.
• Opakování - stejnou techniku procvičujete třikrát více než u pacientů bez ADHD.
• Konkrétní domácí úkoly - „Dnes si vyzkoušej, jak se zastavit a nadechnout, když ti někdo řekne: ‚Proč to neudělal jsi hned?‘“ - ne „Zkus si uvědomit negativní myšlenky“.

Studie z Psychiatrie Pro Praxi (2016) ukazují, že tato upravená KBT snižuje úzkost u dětí o 60-70 %. To je méně než u dětí bez ADHD, ale stále klinicky významné. U dospělých je efekt podobný - po 12 týdnech terapie se úzkost snížila o 45 %, ADHD symptomaty o 35 %.

Rodičovská terapie: Když se dítě nechce vyslechnout, musí se vyslechnout rodič

U dětí je rodičovská terapie nezbytná. Když rodiče nevědí, jak reagovat na impulzivní výbuch nebo na úzkostné vyhýbání se, celá rodina se napětí naplní. A to jen zhoršuje situaci.

Terapie učí rodiče:

• jak dát jasné, krátké pokyny („Nevyčítat, ale říkat: ‚Teď si vezmi sešit a sedni k stolu‘“)
• jak používat pozitivní posílení („Výborně, že jsi se sám sešit vzal!“)
• jak se vyhnout neustálé kritice (která jen posiluje pocit „jsem špatný“)
• jak vytvořit strukturu domova - což je pro dítě s ADHD a úzkostí klíčové bezpečí.

Studie z roku 2018 ukazují, že kombinace léků + rodičovské terapie je dvojnásobně účinnější než léky samotné. Dítě se stává méně stresované, rodiče se cítí méně bezmocní - a to všechno snižuje úzkost.

Pro dospělé: Mindfulness, DBT a organizace jako lék

Dospělí s ADHD a úzkostí nečekají jen na „víc sebevědomí“. Čekají na to, aby mohli:

• nezapomenout účet, který musí zaplatit
• nevyhýbat se schůzce s lékařem, protože se bojí, že ho „nepřipraví“
• nebýt přepálený po každém „nepovedeném“ dni

Proto se používají:

• Mindfulness-based cognitive therapy (MBCT) - 8týdenní program, který učí pozorovat myšlenky bez toho, aby je člověk musel řešit. Výzkum v European Psychiatry (2019) ukázal 38 % snížení úzkosti.
• Dialektická behaviorální terapie (DBT) - zaměřuje se na emoční regulaci. Učí, jak přežít silný strach bez toho, aby se člověk „rozbil“.
• Trénink organizace a času - jak používat kalendář, jak rozdělit úkol na kroky, jak si nastavit upomínky. To není „dětské“, to je životní dovednost, kterou lidé s ADHD nikdy nezískali.

Protokol vyvinutý v Ústí nad Labem (2023) kombinoval KBT s tréninkem organizace. Výsledek: 52 % snížení úzkosti a 41 % zlepšení ADHD symptomů za 16 týdnů.

Digitální pomocníci: Aplikace jako „paměťový záchranný pás“

Co když zapomeneš domácí úkol z terapie? Co když ti terapeut řekne „dnes si zkus nadechnout třikrát“ - a ty si to zapomeneš do večera?

Pilotní projekt „ADHD a úzkost - digitální pomocník“ od společnosti PsyTech (2023) přinesl řešení: mobilní aplikace s funkcemi:

• upomínky na meditaci nebo dýchací cvičení
• krátká videa (30 sekund) s technikami z terapie
• logování symptomů - „Dnes jsem se bál jít do obchodu - proč?“
• automatické připomenutí plánovaných úkolů

120 účastníků, kteří používali aplikaci spolu s terapií, dosáhli o 22 % lepších výsledků než ti, kteří měli jen terapii. Pro dospělé s ADHD je to jako „paměťový záchranný pás“ - a ten může být životně důležitý.

Proč mnoho terapeutů selhává?

Asociace klinických psychologů v ČR zjistila, že 68 % terapeutů se necítí připraveno léčit komorbiditu ADHD a úzkost. Proč?

• Učí se na „čisté“ diagnózy - úzkost nebo ADHD, ne obě spolu.
• Neznají modifikované protokoly - používají standardní KBT, která u ADHD selhává.
• Neberou v úvahu, že pacient nemůže zapamatovat domácí úkoly - a to je základ terapie.

Jeden uživatel na fóru remedia.cz napsal: „Během psychoterapie pro úzkost jsem nebyl schopen si zapamatovat domácí úkoly kvůli ADHD. Terapeut mi říkal: ‚Proč to neuděláš?‘ - a já jsem se cítil ještě hůř.“

Terapie pro komorbiditu ADHD a úzkost není „standardní psychoterapie“. Je to jiný obor. A potřebuje terapeuty, kteří to znají.

Budoucnost: Personalizovaná léčba podle genů a chování

Genetické studie ukazují, že u lidí s ADHD a úzkostí často dochází k poruchám v systému serotoninu - který ovlivňuje náladu a strach. To znamená, že v budoucnu může léčba být cílená: někdo bude mít lék, který působí na serotonin, jiný bude mít lék, který působí na dopamin - podle jeho genetického profilu.

Psychoterapie se bude přizpůsobovat stejně: někdo bude potřebovat více mindfulness, jiný bude potřebovat více tréninku organizace. Budoucnost není „jedno řešení pro všechny“. Je to „pravé řešení pro tebe“.

Co dělat, když jsi sám nebo máš dítě s ADHD a úzkostí?

1. Nepředpokládej, že „jen překonáš“. To není otázka „vůle“, je to neurologická skutečnost.
2. Hledej terapeuta, který má zkušenosti s komorbidity. Ne každý psycholog to umí.
3. Začni s léky, pokud je to nutné. Atomoxetin je nejbezpečnější volba pro obě poruchy.
4. Používej techniky - ne jen hovory. Vizuální plány, upomínky, krátké cvičení - to je to, co funguje.
5. Nečekávej na dokonalost. Pokrok není lineární. Některé dny budou horší. To je normální.

ADHD a úzkost nejsou trest. Jsou to výzvy. A s pravým přístupem je lze překonat - ne tím, že se „všechno napraví“, ale tím, že se život stane udržitelnějším, klidnějším a méně strašným.